ÁJURVÉDA

Ájurvéda (v dévanágarí आयुर्वॆद), je sanskrtské slovo a znamená vědění o životě.[1] Je to systém tradičního indického lékařství praktikovaný i v jiných zemích, včetně České republiky, jako systém alternativní a komplementární medicíny.[2] Nejstarší literatura o ájurvédě pochází již z védského období vIndii.[2] Nejvlivnější díla jsou Sušruta samhitá a Čaraka samhitá, které ovlivňují tradiční lékařství i v tomto období.[2] Ájurvédští praktičtí lékaři používají ájurvédské bylinné preparáty a ájurvédské léčebné metody při lehkých onemocněních a chorobách.[3] V západním světě se ájurvéda stala alternativním léčebným způsobem v zemích, kde její léčebné metody byly patentovány a duševní vlastnická práva legalizována jak západními, tak i indickýmiinstitucemi.[4] Také v Americe je ájurvéda považována za komplementární a alternativní lékařství, přičemž některé způsoby, jako bylinkářství, masírovánía jóga jsou samostatná odvětví.[5]

Historie

Ájurvéda odvozuje své počátky z véd, obzvláště z Atharvavédy, která souvisí z náboženstvím a mytologií. V souladu s Atharvavédou obdržel ájurvédu Dhanvantari od Brahma asi ve 2. tisíciletí a byl pak zbožňován jako bůh mediciny.[6]

  • V 1. tisíciletí př. n. l. vznikla Sušruta samhitá,[3] která je považována za nejautentičtější sbírku ájurvédského učení. Skládá se ze 184 kapitol, ve kterých Sušruta popisuje 1120 chorob, 700 léčivých bylin, 64 preparátů z minerálních látek a 57 preparátů ze živočišných látek. Mimoto se věnuje i chirurgii.
  • Další známé dílo o ájurvédě je Čaraka samhitá sútra, která pojednává o interní medicíně. Všeobecně je uznávána jako nejstarší pojednání o ájurvédě.[7]
  • Třetí nejznámější pojednání o ájurvédě je od Vágbhaty, syna dvorního lékaře Simhagupty, který popisuje ve stejnojmenném spisu tradiční ájurvédskou medicínu.[6]
  • Známý je také spis mudrce Háríty, který popisuje především léčivé vlastnosti potravin.
  • Také Agnivéša tantra, napsaná legendárním mudrcem Agnivéšem, žákem védského mudrce Bharadvádži, ovlivnila různé pozdější ájurvédské spisy.[8]

[editovat]Základní princip

Ájurvéda je považována za nejstarší a nejholističtější systém péče o zdraví. Podle ájurvédy je stabilní rovnováha tří základních energetických charakteristik - dóš - základem zdraví. Podle klasické ájurvédy má každý člověk již od narození zcela specifický a vyvážený poměr tří dóš (tridóša) a jejich nerovnováha způsobuje pocity nevole, bolesti, onemocnění a choroby.

[editovat]Vlastnosti a působnost

Je dvacet pět vlastností, které se k dóšám vztahují:[9]

  1. VÁTA - suchost, pohyblivost, chladnost, lehkost, proměnlivost, jemnost, hrubost, rychlost,
  2. PITTA - horkost, ostrost, světlo, vlhkost, mastnost, tekutost, kyselost,
  3. KAPHA - těžkost, zdrženlivost, olejnatost, sladkost, stabilnost, pomalost, měkkost, lepkavost, těžkopádnost a chladnokrevnost.

Orgány a poruchy, které nejvíce souvisí s působností jednotlivých dóš jsou:[10]

  1. VÁTA - hrtan, krevní oběh, nervový systém
  2. PITTA - žluč, žaludek, střeva, játra, slezina, srdce, oči a kůže
  3. KAPHA - hlen, dutiny, kostra, zuby, nehty

Ve vztahu k přírodě a k přírodním silám jsou dóši prostředníky mezi duchem a okolním světem:[9]

  1. VÁTA - směs éteru a vzduchu
  2. PITTA - směs ohně a vody
  3. KAPHA - směs země a vody

K přesnějšímu určení původu nerovnováhy a poruch rozeznává ájurvéda patnáct subdóš:[9]

  1. VÁTA - prána, udána, samána, apána, vjána
  2. PITTA - pačhaka, randžaka, sadhaka, aločhaka, bhradžaka
  3. KAPHA - kledaka, avalambaka, bhodaka, tarpaka, šléšaka

[editovat]Doporučení a terapie

Ájurvéda se zaměřuje na dynamické vyvažování životních energií - prán - v těle a považuje většinu poruch za psychosomatické. Všechna doporučení jsou zaměřena na podporu rovnováhy dóš. Zahrnuje doporučení pro vyvážené stravování a životosprávu, různé terapie (paňčakarma) a procedury (aroma, hudba, čistění, masáže), pulsovou diagnostiku, tělesná (Hatha jóga) a dechová (pránajáma) cvičení a techniky rozvoje vědomí (meditace). Ájurvédské rostlinné a minerální doplňky stravy přispívají k harmonické vyváženosti mysli a těla oživením vnitřních životních energií.[1]

[editovat]Metody

Vývoj ájurvédy nejvíce podpořil buddhismus, obzvláště jeho intenzivní zájem o udržování rovnováhy, který je znám v buddhismu jako mádhjamika.[11] Ájurvéda zdůrazňuje umírněnost v jídle, spánku, pohlavním styku, užívání léků, apod.[11] a zahrnuje kompletní systém životosprávy a stravování.[1] Charaka Samhita doporučuje desateronásobné vyšetření pacienta na úrovni všech pěti smyslů [1] a posuzuje: 1. konstituci, 2. abnormality, 3. zdroj, 4. stabilitu, 5. rozměry těla, 6. vhodnost stravy, 7. duševní sílu, 8. zažívání, 9. tělesnou zdatnost a 10. věk.[1] Také hygiena je podle indických náboženských zvyků jednou z hlavních součástí ájurvédské životosprávy a zahrnuje pravidelné koupele, čistění zubů, jazyku, očí, uší apod. a příležitostné mazání těla sezamovým a jinými oleji.[6] Oleje se užívají různě, včetně pravidelné konzumace (přepuštěné máslo) jako součást stravy, nebo i masáže hlavy teplým sezamovým olejem, jako součást paňčakarmy(pětinásobného sezónního čistění).[11] Sušruta ztotožňuje ucpání kanálů (šroty), které v těle dopravují tekutiny z jednoho místa na druhé s blokacemi, které způsobují revmatismus, epilepsii,ochrnutí a křeče tím, že se tekutiny dostanou na nesprávné místo v těle.[11] Pocení doporučuje ájurvéda jako nejvhodnější způsob jak ucpané kanály otevřít a oslabit vliv dóši, která tyto blokace způsobuje.[11]

[editovat]Vědecké studie

V Indii se výzkumu ájurvédských metod a preparátů ujala přímo indická vláda v národní síti výzkumných institutů.[12] V Americe byl založen Dr. Scottem Gersonen, M.D., Ph.D. (ájurvéda) v roce 1982 "The National Institute of Ayurvedic Medicine (NIAM)", který poskytuje informace o ájurvédě a klinických zkušenostech posledních dvaceti let.[13]

Přínos ájurvédské medicíny

V prestižním lékařském časopise The Journal of the American Medical Association byla v květnu roku 2008 publikována recenze knihy o Ájurvédě - tradiční indické medicíně, ve které autor zdůrazňuje "biopsychoduchovní" (biopsychospiritual) aspekty a srovnává ájurvédu s moderní psychiatrií.[14]

Dawne Burrowes, ředitel "Ayurvedic Rejuvenation and Wellnes Center" [15] tvrdí, že nakupují všechny součásti od producentů, kteří obchodují s těmito produkty více jak 12 let.[16] Chopra Center nakupuje některé součásti i od importéra bylinných ájurvédských produktů v Berkeley, Kalifornie; Některé z těchto preparátů byly dle analýzy Dr. Sapera kontaminované olovem, rtutí nebo arsenem.[17] Dr. David Simon, ředitel Chopra Center for Well-Being [18] říká, že je správné provést analýzu všech rostlinných preparátů nezávislou laboratoří, a že všechny doporučené byliny jsou bez jakýchkoliv toxických látek.[16]

[editovat]Rizika ájurvédské medicíny

Prestižní lékařský časopis The Journal of the American Medical Association publikoval v srpnu roku 2008 výsledky analýzy rostlinných preparátů pro árjuvédu prodávaných v USA prostřednictvíminternetu. Více než pětina takových preparátů byla kontaminována olovem, rtutí nebo Arsenem.[17]

V americkém časopise New York Times byl v reakci na výše zmíněnou analýzu[17] v září 2008 publikován článek Starobylá, ale jak bezpečná? (Ancient, but how safe?), ve kterém jsou rozebírána některá rizika používání ájurvédských preparátů.[16]

[editovat]Kritika ájurvédské medicíny

Vědec Richard Dawkins zcela otevřeně ájurvédskou medicínu kritizuje a říká: Myšlenka, že starověkost je to samé jako nahromaděné vědomosti v průběhu let, je zcela mylná ...oživení ájurvédy v této době je to samé jako pokoušet se zastavit krvácení pijavicemi.

___________________________________________________________________________

použitý zdroj: wikipedia.cz