TŘETÍ CESTA

Jeshua prostřednictvím Pamely

Původní překlad Maria Baes a Frank Tehan


Drazí přátelé,

Já jsem Jeshua. Jsem s vámi. I přes překážky prostoru a času stojím vedle vás - pociťte mě ve svém srdci. Jsem důvěrně obeznámen s tím, jaké to je být lidskou bytostí – s jejími výškami i hloubkami. Prozkoumal jsem celou oblast lidských pocitů a uvnitř tohoto světa extrémů jsem nakonec našel cestu ven: průchod k jinému způsobu pohledu na věci, přes který se celá zkušenost být člověkem představuje v jiném světle – způsob, který vytváří klid a mír ve vašem srdci.

Právě o tomto východu, o tomto průchodu, bych s vámi dnes rád hovořil. Mnozí z vás se nacházíte v dilematu: v boji, který máte sami se sebou. Ve vaší mysli žije myšlenka, že byste měli být lepší a jiní, než jste teď. Myšlenka, že byste měli být vyspělejší, svatější, lépe následovat jistá pravidla a mít o sobě vyšší ideály – tyto ideály jsou však falešné. To vše je založené na myšlence, že nejste dobří takoví, jací jste: že existuje něco jiného, že máte sílu změnit sami sebe, že máte kontrolu nad tím, že jste člověk. To je však zastaralá myšlenka, taková, kterou jste plně zakusili ve velmi staré éře.

Tato myšlenka existovala částečně v Atlantidě, kde jste vyvinuli třetí oko a kde jste ho pociťovali jako pozorovací centrum ve vaší hlavě. Z tohoto třetího oka jste mohli vnímat a odtud jste také chtěli zasahovat, formovat život dle svých přání. Existovala ve vás určitá tendence dominovat, tato tendence však byla taktéž inspirována vaším pojetím pravdy. Měli jste představu, že jednáte na základě vyšších principů, a proto děláte to, co je „správné“ – a tak je tomu vždy. Moc je vždy zahalena představami, jež jsou považovány za správné. Celá ideologie je pak postavena kolem takové představy a dělá z ní světonázor, který se jeví jako snaha o to, co je správné, přestože se v podstatě snaží kontrolovat život – jak ve vás, tak v druhých.

Moc korumpuje – odcizuje vás od přirozeného proudu života, který je přítomen v každé lidské bytosti. Moc vám dává představu tvárnosti, která je ve skutečnosti založena na iluzi. Život, jak ho znáte, není poddajný tímto způsobem a není vytvářen rozumem, vůlí nebo třetím okem. Život nezapadá do světonázoru nebo systému a nemůže být organizován na základě mentálních procesů.

Po dlouhou dobu jste vstupovali do boje se svou lidskostí – s lidským údělem. Mnoho spirituálních cest je založeno na představě, že na sobě musíte pracovat, že se musíte povyšovat a že na sebe musíte uvalit naplánovanou cestu jednání, která vás zavede do ideální situace. Tato představa však vytváří více vnitřního boje. Pakliže začnete s představou požadovaného ideálu, ukládáte na sebe kritéria, o kterých vnitřně velmi dobře víte, že je nechcete nebo nemůžete splnit – a tak selháváte hned na počátku.

Pociťte nyní energii tohoto způsobu myšlení: co sami sobě činíte, jaké energie přichází z potřeby vnucování, z cíle zdokonalovat sám sebe a z touhy organizovat život, své emoce a své myšlenky. Pociťte tuto energii potřeby kontroly. Je to láskyplná energie? Často se tato energie představuje jako láska, jako dobro a pravda, ale takto se vždy ukrývá sama moc. Pro lidi je proto jednodušší ji přijmout. Moc neukazuje svou tvář otevřeně: moc svádí prostřednictvím myšlenky. Proto je lepší nepřemýšlet, ale cítit, co vám touha kontrolovat život provádí. Podívejte se na sebe ve svém každodenním životě, v současnosti, ve svém životě nyní. Jak často se sebou stále bojujete, zavrhujete to, co ve vás vyvstává, co ve vás přirozeně pramení a chce proudit? V tomto stavu hodnocení zasedá kritická energie, chlad: „to by nemělo být, to je špatně, to musí jít pryč.“ Pociťte tuto energii – pomáhá vám?

Nyní vám chci umožnit nahlédnout na sebe jiným způsobem: vzít vás na místo, kde může dojít ke změně, avšak bez bojování a těžkopádného řešení sebe sama. Aby to bylo jasné, dovolte mi uvést příklad. Představte si, že se ve vašem životě děje něco, co ve vás vyvolává pocity hněvu nebo podráždění – cokoli chcete pojmenovat. Nyní můžete na hněv reagovat různými způsoby. Pokud nejste zvyklí uvědomovat si své emoce a vaše reakce jsou velmi primární, pak zde neexistuje nic jiného než hněv – jste rozhněvaní, tečka. Jste v něm pohlceni a ztotožňujete se s hněvem. Často se pak stává, že odložíte příčinu svého hněvu mimo sebe – promítáte vinu na někoho jiného. Někdo jiný udělal něco špatně a je to jeho nebo její vina, že jste naštvaní. Tohle je nejzákladnější reakce – ztotožňujete se se svým hněvem, jste nahněvaní.

Další možností je to, co nazývám druhý způsob jednání. Jste naštvaní a ve vaší hlavě okamžitě vyvstane hlas, který říká: „Tohle by se nemělo stát, to je špatně, není dobré, že jsem se rozčílil/a, musím to potlačit.“ Je možné, že potlačovat hněv vás učili prostřednictvím náboženské výchovy nebo ze společenského hlediska. Například: je lepší, hezčí, morálnější neukazovat svůj hněv ostatním. To se jistě uplatňuje na ženách, že se nehodí, aby otevřeně vyjadřovaly svůj hněv – že to není dost ženské.

Existují všechny možné druhy představ, ke kterým jste byli přemluveni a které způsobují, že soudíte hněv ve vás. Co se stane pak? Je ve vás hněv a okamžitě se řine názor: „to není dovoleno, to je špatně.“ Váš hněv se tak stane vašim stínem, protože, doslova, nesmí vyjít na Světlo – neměl by být spatřen. Co se s tímto hněvem stane, když je takto potlačen? Nezmizí, schová se za vašimi zády, aby vás ovlivňoval jinými způsoby. Může vám způsobit strach a úzkost. Nemůžete využít moc, která sídlí v hněvu, protože si ji nedovolíte použít. Můžete ukázat svou sladkou, hezkou, nápomocnou stránku, nikoli však vášnivou a rozhněvanou stránku – rebelskou stránku sebe sama. Tak se tedy hněv uzamkne a vy si myslíte, že jste jiní než ostatní, protože máte tyto pocity. Můžete se tak od ostatních dokonce distancovat. V každém případě tohle vytváří hořký konflikt uvnitř vás samých a zdánlivě mezi dvěma já, Světlým a Temným já. Mezitím jste lapeni v této bolestivé hře a to bolí uvnitř, protože nemůžete sami sebe vyjádřit. Je to právě tohle hodnocení, které vás omezuje.

Opravdu se díky této reakci stanete lepším člověkem? Vede vás potlačování vašich vlastních emocí k ideálu mírumilovného, milujícího člověka? Když vám to vše popisuji, můžete velmi jasně vidět, že tento typ reakce nefunguje – nevede ke skutečnému míru, ke skutečné rovnováze. Přesto si toto všechno způsobujete. Velmi často umlčujete své emoce, protože nejsou v souladu s vaší morálkou a vy si tuto morálku neuvědomujete – odkud pochází, kým nebo čím byla ve vás krmena? Proto vám doporučuji: nepřemýšlejte o tom, ale pociťujte to. Pociťujte tuto energii, která sídlí v hodnoceních, kterými sami sebe provokujete, pociťte energii představ o tom, co je ideální a co byste „měli dělat“, jenž často pochází ze zdánlivě vysokých motivů – nechejte to být. Nestanete se osvícenými tím, že budete mírnit své emoce a systematicky je potlačovat.

Existuje třetí cesta – třetí způsob, jak prožívat své vlastní lidské emoce. První způsob byl zcela se identifikovat se svým hněvem jako v předchozím příkladu. Druhý způsob byl vytlačit hněv ven, potlačit a odsoudit ho. Třetí způsob je povolit ho – nechat ho být a přesáhnout ho. To je to, co dělá vědomí. Vědomí, o kterém hovořím, nesoudí – je to stav bytí. Je to způsob pozorování, který je zároveň tvůrčí. Nyní mnoho duchovních tradic říká: buďte si vědomi sami sebe, to stačí. Ale pak si kladete otázku: jak je to možné? Jak může vědomí samo o sobě přinést změnu v proudu mých emocí? Musíte si uvědomit, že vědomí je samo o sobě velmi silné. Je mnohem více, než pasivní registrace emocí – vědomí je intenzivní tvůrčí silou.

Nyní si přestavte, že něco ve vnějším světě ve vás vyvolává silnou emoci – například, hněv. Když se s ním vypořádáte vědomě, můžete ho v sobě plně pozorovat. Nic s ním neděláte, přičemž ho zároveň pozorujete a sledujete. Už se neztotožňujete s hněvem, neztrácíte v něm sami sebe, jen dovolujete hněvu být tím, čím je. To je stav nezaujatosti, ale nezaujatosti, která nabírá ohromnou sílu, protože vše, co jste se naučili vás svádí a přitahuje do vašich nálad, dovnitř emoce hněvu a strachu. A aby to bylo ještě složitější, jste taktéž přitahováni k souzení tohoto hněvu a strachu. Jste tedy přitahování dvěma způsoby a odtahováni od vědomí, od východu, o kterém jsem hovořil na začátku: východ, který je cestou k vnitřnímu míru. Vaše obvyklé způsoby nakládání s emocemi vás od tohoto středu, takříkajíc od tohoto vědomí odtahují a přesto je to jediná cesta ven. Pouze tím, že tiše pozorujete celý rozsah emoce se nestáváte nevědomými, zůstáváte plně přítomni. Nemusíte se nechat přitahovat ani k emoci ani k hodnocení této emoce. Díváte se na ni s plným vědomím s pocitem jemnosti: „takhle to ve mě je.“

„Vidím, že ve mě vyvstává hněv, cítím, jak proudí mým tělem.“ „Můj žaludek reaguje nebo mé srdce, moje myšlenky závodí, aby ospravedlnily důvody mých emocí.“ „Mé myšlenky mi říkají, že mám pravdu, ne ta druhá osoba.“ Tohle vše se může stát, když se pozorujete, neztotožňujte se však s tím. Neutopte se v tom, nechoďte dolů. To je vědomí – to je jasnost mysli. Tímto způsobem přivádíte k odpočinku démony ve svém životě: strach, hněv, nedůvěru. Dáváte jim sílu, když se s nimi ztotožňujete nebo s nimi bojujete tím, že je soudíte – v obou směrech je tak vyživujete. Jediná cesta jak je překročit je povznést se nad ně svým vědomím – nebojovat s nimi, zkrátka je nechat být.

Co se pak stane s vámi? Vědomí není něco statického, věci nezůstanou tak, jak jsou. Všimnete si, že když nevyživujete energii emoce nebo jejího hodnocení, postupně se vytratí. Jinými slovy, vaše rovnováha zesílí, vaše základní pocity se stanou mírumilovnější a radostnější. Pakliže již neexistuje boj ve vašem srdci a duši, radost probublává nahoru. Vidíte život mírnějším okem. Vidíte pohyby emocí ve svém těle a pozorujete je. Stejně tak pozorujete myšlenky, které začínají závodit ve vaší hlavě, mírným a jemným pohledem. Vězte, že schopnost pozorovat a nebýt pohlcen je něco velmi mocného a silného. O tom to celé je: to je ten východ!

Nyní, právě v tomto okamžiku, bych vás chtěl požádat, abyste zakusili sílu svého vlastního vědomí – čistého bytí – a osvobození, které vám umožní pocítit, že neexistuje nic, co musíte sami v sobě změnit. Pociťte klid a jasnost tohoto vědomí: toho, kým skutečně jste. Dejte stranou falešná hodnocení. Dovolte emocím proudit a nepotlačujte je – jsou vaší součástí a některé obsahují zprávu. Zeptejte se sami sebe, zda máte emoci, které se bojíte, která vás obtěžuje, se kterou bojujete? Možná tu, která je pro vás tabu? Dovolte ji nyní přijít ve formě dítěte nebo zvířete – projevit se, ukázat se. Ono dítě se může zcela vyjádřit, může se dokonce chovat neslušně. Ať se děje cokoli, musí mu být umožněno dělat vše, co chce a říct vám, co cítí. Vy jste vědomí, které se dívá a říká: „Ano, chci tě vidět, chci slyšet tvůj příběh, vyjádři ho.“ „Řekni mi svůj příběh, protože je tvojí pravdou. Nemusí být tou Pravdou, ale chci slyšet tvůj příběh.“ Prožívejte tímto způsobem své emoce a neodmítejte je. Jen ať k vám promlouvají. Zacházejte s nimi s jemností moudré staré osoby a pozorujte, co to dítě nebo zvíře přináší. V negativní emoci je často skrytá čistá životní síla, která se chce vynořit, ta, která byla přidušena k smrti všemi těmi hodnotícími předsudky. Nechejte dítě nebo zvíře, ať k vám přiskáče. Možná, že se nyní mění jeho vzhled – přijměte ho s milující otevřeností.

Vědomí transformuje – je to ohromný nástroj pro změnu a zároveň nechce měnit nic. Vědomí říká: „Ano – ano tomu, co je!“ Je vnímavé a přijímá vše, co je a to mění vše, protože vás to osvobozuje. Nyní jste svobodní – nejste již v nemilosti svých emocí nebo jejich hodnocení. Tím, že je necháte být, ztrácí nad vámi svou kontrolu. Pochopitelně, že se ještě někdy stane, že jste emocemi, předsudky přemoženi – to znamená být člověkem. Snažte se v nich neuvíznout a netrestejte se za to: „Bože, nedosáhl jsem Jasného Vědomí – musím dělat něco špatně.“ Pokud tak učiníte, můžete spustit znovu valící kouli hodnocení. Vždy se můžete vrátit k východu, k míru tím, že se sebou nebojujete. Pozorujte, co tam je, a nenechte se mýlit: nebýt tím přitahován je ohromná síla. To je síla skutečné spirituality. Skutečná spiritualita není morálkou – je to způsob bytí.


© Pamela Kribbe 2012
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Více zde: https://cestakduze.webnode.cz/news/treti-cesta/

Jeshua / EGO

Poselství Ježíše  - Od ega k srdci 

Čtyři stádia transformace vědomí 
Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe
V předchozích kapitolách jsme popsali historické pozadí cesty pracovníka Světla od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Tato část bude plně věnována psychologickým charakteristikám této transformace. Tento proces jsme rozdělili do 4 kroků, či fází, které pro lepší srozumitelnost znovu shrneme. 

1. Nespokojenost s tím, co vám nabízí vědomí založené na egu, touha po “něčem jiném“: začátek konce. 
2. Uvědomění si vlastních vazeb na vědomí založené na egu, rozpoznání a propuštění emocí a myšlenek s tím spojených: střed konce. 
3. Umožnění odumření starých, na egu založených energií uvnitř sebe sama, odhození kukly, proměna v novou verzi sebe sama: konec konce. 
4. Probuzení vědomí založeného na srdci ve vás, motivovaného láskou a svobodou; pomoc ostatním při zvládání přechodu. 

Fáze 1: Ego již neposkytuje naplnění

Přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci začíná zkušeností vnitřní prázdnoty. Věci, jež kdysi přitahovaly vaši plnou pozornost, nebo situace, v nichž jste zůstali naprosto uvězněni v přítomném okamžiku, vám nyní neposkytují naplnění ani inspiraci. Věci nějak, zdá se, ztratily svůj obvyklý význam a účel.
Než dojdete ke zkušenosti tohoto prázdna, je vědomí ve spárech strachu a z toho vyplývající potřeby neustálého opětovného potvrzování sebe sama. Vytrvale vyhledává vnější ocenění, protože není ochotno čelit strachu z odmítnutí a samoty, jenž stojí v pozadí. Tento hluboký strach a potřeba vnějšího potvrzení mohou být jako skutečné pohnutky mnoha vašich činů dlouho skryty. Může na nich být vybudován celý váš život, aniž byste si to vědomě uvědomovali. Možná jste si vědomi sotva znatelného vnitřního neklidu nebo napětí. Ale často musí přijít výrazná událost jako rozpad partnerského vztahu, smrt někoho milovaného či ztráta zaměstnání, aby vás vyzvala k opravdovému průzkumu, čeho se vlastně tento neklid či napětí týká.
Je-li středem vaší bytosti ego, vaše vědomí a váš emocionální život jsou ve stavu křeči. Strachy se krčíte a z oné pozice jste pak trvale v obranném postavení. Když jste ve fázi ega, stále zažíváte nedostatek, potřebu mít víc. Základ vašich myšlenek, pocitů a činů tvoří černá díra, prázdnota, již nelze nikdy úplně zaplnit. Jde o doupě strachu, místo ukryté ve stínech, neboť vy od něj své vědomí odvracíte. Tam ve stínech existuje prázdnota, jíž si jste mlhavě vědomi, ale jít tam nechcete.

V tomto stádiu je váš vztah k Bohu či Všemu-co-je poznamenán pocity oddělenosti. Hluboko ve svém nitru se ítíte osamocení a opuštění. Připadáte si jako ulomená, bezvýznamná část bez jakéhokoliv účelu. A vzhledem k tomu, že svůj strach z tohoto maskujete, prožíváte to pouze nepřímo, jako stín.

Lidé se hrozí toho, že by měli čelit vnitřní prázdnotě s plným uvědoměním. Přímé setkání s vlastní vnitřní temnotou a její prozkoumání je děsí. Nicméně, pokud se jí nepostavíte čelem, stále tu je, a vy si budete muset vyvinout “strategii přežití“, abyste učinili život snesitelným. Strategií ega vždy je vypořádat se s problémem jen okrajově, namísto abyste pronikli k jeho středu. Ego se snaží problém vyřešit tím, že obrací vaše vědomí ven. Pokouší se ulevit vnitřní bolesti tak, že vám poskytne vnější energie. Energiemi, které má obzvláště rádo, jsou: uznání, obdiv, moc, pozornost, atd. Takto ego zdánlivě vytváří odezvu na hlubokou touhu duše po jednotě, bezpečí a lásce.

Tato touha sama o sobě je naprosto oprávněná a opravdová. Bůh vás volá. Volá vás vaše vlastní přirozenost. Vy jste Bůh! Bůh je energií jednoty, bezpečí a lásky. Každý dychtí po bezpodmínečné lásce a objetí Energie, již nazýváte Bohem. V samotné podstatě je tato touha přáním být si absolutně vědom svého božího Já, a proto v jednotě s ním. Vaše vlastní božství je vaší vstupenkou k bezpodmínečné lásce. Nalézt ji můžete jen tím, že projdete strachem a temnotou, jež ji obklopují, a toto učiníte obrácením své pozornosti do svého nitra, namísto navenek. Provedete to tak, že použijete svého vědomí jako světla, které odežene stíny. Vědomí je světlem. Proto tedy nemusí s temnotou bojovat; pouhá jeho přítomnost ji rozpouští. Jestliže obrátíte své vědomí dovnitř, budou se dít zázraky. 

Ego, v každém případě, postupuje přesně opačně. Zaznamenává potřebu lásky a bezpečí, ale zaměří se na reakci, kdy nemusí čelit vnitřní temnotě a strachu. Aby toho dosáhlo, použije určitého “triku“: přemění potřebu lásky v potřebu souhlasu a uznání od druhých lidí. Promění potřebu jednoty a harmonie v potřebu vyniknout a být lepší než ostatní. Jakmile si myslíte, že být milován znamená být obdivován pro to, čeho jste dosáhli, nemusíte již pro lásku chodit dovnitř; stačí jednoduše více pracovat! Tímto způsobem se ego pokouší udržet pokličku na nádobě se strachem.

Vaše původní touha po lásce a blažené jednotě se nyní deformovala v touhu po uznání. Neustále hledáte vnější potvrzení, které vám poskytne určitou dočasnou útěchu. Vaše vědomí je v podstatě zaměřeno na vnější svět. Spoléháte na úsudek druhých lidí a jste velmi citliví na to, co si o vás ostatní myslí. To je pro vás vysoce důležité, neboť na tom závisí vaše sebeúcta. Ve skutečnosti váš pocit vlastní hodnoty klesá stále hlouběji, protože předáváte svou sílu vnějším silám, které vás posuzují dle vašeho vnějšího výkonu a ne podle toho, kým doopravdy jste.

Mezitím však nedošlo k úlevě od onoho hluboce usazeného pocitu opuštěnosti a osamělosti. Vlastně se zhoršuje, jelikož na něj odmítáte pohlédnout. To, nač se nechcete podívat, se stává vaší “stinnou stránkou“. Strach, hněv a negativita se mohou potloukat kolem a ovlivňovat vás, posílené vaším odmítnutím jít do svého nitra. Ego umí být velice tvrdohlavé, když dojde na potlačení jistých pochybností, tušení a pocitů; snadno se kontroly nevzdá. To, co ve svém světě vnímáte jako “zlo“, je vždy výsledkem lpění na osobní moci. Jde o odmítnutí vzdát sekontroly a přijmout vnitřní strachy a temnotu. 

Prvním krokem k osvícení je poddat se “tomu, co je“. Osvícení znamená, že vpustíte do světla svého vědomí 
všechny aspekty své bytosti. Osvícení neznamená, že jste si plně vědomi všeho v sobě, ale že jste ochotni vědomě čelit každému aspektu.

Osvícení se rovná lásce. Láska znamená, že přijímáte sami sebe takové, jací jste. 

Vnitřní temnota, onen pocit opuštěnosti v hlubinách vaší duše, jehož se tolik bojíte, je dočasná. Tato fáze ega je prostě jedním krokem v rozsáhlém vývoji a rozvoji vědomí. V tomto stádiu je podniknut první skok směrem k individualizovanému božímu vědomí. Zrození individuálního vědomí, zrození vás jako “oddělené duše“, je spojeno se zkušeností opuštění, oddělení od vaší Matky/Otce. Je to srovnatelné s traumatem zrození ve vašem fyzickém světě. V děloze miminko zakouší oceánský pocit jednoty s matkou. Jakmile se narodí, stává se samostatnou jednotkou. V důsledku tohoto traumatu zrození - nyní mluvíme o zrození duše - si s sebou duše nese pocit odtržení; musela se rozloučit se vším, co považovala za jisté.

Novorozená duše touží po návratu do polovědomého stavu jednoty, z něhož vzešla a jenž považuje za svůj Domov. Protože to je nemožné, duše zažívá velký strach a pocity zoufalství a pochyb. Tato vnitřní bolest a ztráta orientace se postupně stane živnou půdou pro uchopení moci egem. Duše se musí vypořádat se strachem a bolestí, a ego slibuje, že nalezne řešení. Ego dává vědomí duše naději na získání moci a nadvlády. Duše, jež si připadá bezmocná a ztracená, se podvolí a přepustí vedení egu.

Ego je onou částí duše, která je orientovaná na hmotný, vnější svět. Ego je v zásadě nástrojem duše k manifestaci jí samotné jako fyzické bytosti v rámci času a prostoru. Ego poskytuje vědomí ohnisko zájmu. Což činí vědomí konkrétním namísto oceánským, staví ho do “teď a tady“ namísto “všude“. Ego převádí vnitřní impulsy do určité hmotné podoby. Je to ta vaše část, která přemosťuje propast mezi vaší nehmotnou duchovní částí a vaší fyzickou částí.

Pro duši coby nehmotnou duchovní bytost je poměrně nepřirozené být pevně usazena v čase a prostoru. Duše je od základu nezávislá na jakékoliv hmotné formě. Zdají-li se vám sny o tom, že létáte, navazujete kontakt s touto nezávislou a svobodnou částí sebe sama. Na druhé straně, ego svazuje a zastavuje ve vývoji. Umožňuje vám fungování ve fyzické realitě. Jako takové, hraje ego významnou roli, jež nemá nic společného s pojmy “dobrý“ či “špatný“. Jestliže pracuje ve vyvážené situaci, je ego neutrálním a nepostradatelným nástrojem duše, která na Zemi ve fyzickém těle pobývá.

Na každý pád, jakmile ego začne spíše vládnout vědomí duše, než aby fungovalo jako její nástroj, duše se vychyluje z rovnováhy. Když ego rozkazuje duši (to je hlavní znak vědomí založeného na egu), pak ego jednoduše nepřevede vnitřní impulsy do hmotné podoby, nýbrž bude tyto impulsy řídit a selektivně potlačovat. Ego vám pak předkládá pokroucený obraz skutečnosti. Nevyrovnané ego trvale usiluje o získání moci a nadvlády a všechna fakta bude interpretovat jako kladné či záporné právě na tomto základě.

Je celkem poučné, když odhalíte ve svém každodenním životě své vlastní motivy založené na moci a ovládání. Zkuste si všimnout, jak často chcete přizpůsobit věci či lidi své vůli, i kdyby šlo o vznešený cíl. Jak často vás dopálí, jestliže se něco nedaří dle vaší představy? Je důležité si uvědomit, že za potřebou mít navrch je vždy ukryt strach ze ztráty kontroly. Zeptejte se tedy sebe sama: jaké riziko spočívá v propuštění potřeby vše řídit nebo v opuštění potřeby předvídatelnosti? Jaký je můj nejhlubší strach?

Cenou, již platíte nyní za udržování věcí “pod kontrolou“, je napjatost a omezenost vašeho přístupu k životu. Odvážíte-li se žít z vnitřní inspirace a dělat jen to, co vám přináší radost, vytvoří to ve vašem životě přirozený a opravdový řád. Budete se cítit uvolnění a šťastní, aniž byste cítili potřebu utvářet proud života. Toto znamená žít beze strachu: žít s plnou důvěrou v to, co vám život přinese. Jste toho schopni?

Pro mladou duši je past vědomí založeného na egu téměř nevyhnutelná. Ego nabízí cestu ven z problému strachu a opuštěnosti; přesunuje vaši pozornost od “toho, co je uvnitř“, k “tomu, co můžete získat od vnějšího světa“. Což není skutečné řešení problému, ale zdánlivě přináší na chvíli úlevu. Uplatňování vlivu a kontroly nad vaším okolím vám může poskytnout dočasné uspokojení či “náboj“. Je s tím spojen krátký pocit, že jste milováni, obdivováni a váženi. To na nějaký čas utiší vaši bolest. Jenže to má krátký život, a vy se musíte opět přimět vynikat, být ještě lepší, milejší nebo prospěšnější.

Prosím, uvědomte si, že pod vlajkou ega můžete být milí i protivní, stejně tak dávat jako brát, dominovat nebo sloužit. Mnohé z toho, co je dáváno zdánlivě nesobecky, je nevědomým voláním o pozornost, lásku a uznání od příjemce daru. Jestliže trvale druhým dáváte a pečujete o ně, jednoduše se sami před sebou schováváte. Takže, abyste pochopili, co znamená nadvláda ega, nemusíte nezbytně hned myslet na kruté tyrany typu Hitlera nebo Saddama Husseina. Držte se jednoduchosti: sledujte sami sebe ve svém každodenním životě. Přítomnost nadvlády ega lze poznat podle potřeby mít věci pod kontrolou. Například chcete, aby se určití lidé chovali určitým způsobem. Abyste toho dosáhli, předvádíte konkrétní způsoby chování. Například jste poddajní a příjemní, a snažíte se nikdy nezranit něčí city. Za takovým chováním je ukryta potřeba mít vše pod kontrolou. “Protože chci, abyste mě měli rádi, nebudu vám odporovat.“ Tato linie myšlení je založena na strachu. Je to strach zůstat sám, strach z odmítnutí a opuštění. To, co vypadá jako příjemné a milé je ve skutečností formou popření sebe sama. Je to ego v činnosti.

Dokud ego vládne nad vaší duší, budete se potřebovat živit energií druhých, abyste se cítili dobře. Zdá se vám, že si musíte zasloužit přijetí od ostatních lidí, od nějaké autority mimo vás. Nicméně svět kolem vás není 
nehybný a stabilní. Nikdy se nemůžete spolehnout na stálou oddanost čehokoliv, na co spoléháte, ať je to váš choť, šéf či rodiče. Právě proto musíte nepřetržitě “pracovat“, neboť pořád číháte na “dávku souhlasu“ vyslanou vaším směrem. To vysvětluje onen napjatý a nervózní stav mysli, v němž se ustavičně nachází ten, jenž uvízl ve fázi ega.

Ego vám nemůže poskytnout opravdovou lásku a sebeúctu. Jím nabízené řešení traumatu opuštění je ve skutečnosti bezednou jámou. Pravým posláním vědomí mladé duše je stát se rodičem, jehož ztratila.
Uvědomte si, prosím, že konstrukce pozemského života, což znamená proces, kdy začnete jako bezmocné miminko a vyrostete v soběstačného dospělého člověka, vás často vyzývá, abyste právě toto učinili. Kolikrát spočívá klíč ke skutečnému štěstí ve vašich životech v tomto: že se stanete svým vlastním otcem a matkou a sami sobě poskytnete tu lásku a pochopení, které jste postrádali a postrádáte od ostatních. Na širší, metafyzické úrovni, o níž jsme dosud mluvili, to znamená: dojděte k poznání, že jste Bůh, ne jedna z jeho malých ztracených oveček. Právě toto uvědomění vás přivede domů. Právě toto uvědomění vás dovede k jádru toho, kým jste, tedy láskou a boží silou.

Konec fáze ega je na dohled, když si duše uvědomí, že opakuje tytéž cykly činností a myšlenek, znovu a znovu. Ego ztrácí svou nadvládu, jakmile je duše znavená a vyčerpaná věčnými boji o věčně nepolapitelné bohatství. Duše poté pojme podezření, že přísliby hry, v níž se nachází, jsou falešné a že ve skutečnosti neexistuje nic, co by mohla vyhrát. Začne-li mít duše po krk věčného snažení a toho, že má být nejlepší, uvolní trochu kontrolu. Jakmile k řídícím myšlenkám a chování přichází méně energie, otevírá se energetický prostor pro nové a odlišné zkušenosti. Na začátku, když do této fáze vstoupíte, si můžete připadat uvnitř jen velmi unavení a prázdní. Věci, které jste dříve považovali za důležité, nyní mohou vypadat zcela bezvýznamné. Na povrch se mohou dostat strachy, které nemají žádnou jasnou nebo bezprostřední příčinu. Může jít o nejasný strach ze smrti nebo ze ztráty vašich milovaných. Může se též objevit vztek související se situacemi ve vaší práci či manželství. Vše, co bylo dříve jasné, je nyní zpochybněno. To, čemu se vědomí založené na egu snažilo zabránit, se konečně stalo.

Postupně je z nádoby zvedána poklička, a všechny možné nekontrolovatelné emoce a strachy vyskakují a vstupují do vašeho vědomí, zasévajíce pochybnosti a zmatek do vašeho života. Do onoho okamžiku jste z velké části fungovali na autopilota. Mnohé myšlenkové a pocitové vzorce se ve vašem nitru odehrávaly automaticky, vy jste je nechávali projít bez pochybností. To dodalo vašemu vědomí celistvost a stabilitu. Nicméně, s růstem a rozpínáním vašeho vědomí se vaše osobnost rozpolcuje. Jedna část se chce držet starých způsobů, ta druhá část tyto způsoby zpochybňuje a konfrontuje vás s nepříjemnými pocity jako hněv, strach a pochyby.

Expanze vědomí, k níž dochází na konci fáze ega je proto tedy často vnímána jako někdo, kdo kazí hru, jako nevítaný vetřelec. Toto nové uvědomění otřese vším, co se dříve zdálo být samozřejmé, a probudí ve vás emoce, s nimiž si nevíte rady. Když začnete zpochybňovat vzorce myšlení a jednání založené na egu, do vašeho vědomí vstoupí naprosto nová stránka vás samotných. Je to ta vaše část, jež miluje pravdu více než moc.

Život podle diktátu ega je plný potlačování. Sloužíte malému ustrašenému diktátorovi, jenž míří k moci a nadvládě, a to nejen nad vaším okolním prostředím, ale především nad vámi. Spontánní proud vašich pocitů a intuice je tímto diktátorem omezen. Ego si příliš nepotrpí na spontánnost. Brání vám ve volném vyjádření vašich pocitů, protože pocity a emoce jsou nekontrolovatelné a nepředvídatelné, což je pro ego nebezpečné. Ego pracuje s maskami.

Jestliže vám ego nařizuje: “buď příjemný a uvážlivý, abys získal sympatie lidí“, budete ve svém nitru systematicky potlačovat pocity, rozladění či hněv. Když začnete pochybovat o životaschopnosti tohoto diktátu, tyto potlačené emoce se znovu najednou vynoří. Pocity nezaniknou tím, že je potlačíte. Žijí dál a nabírají na intenzitě tím více, čím déle je potlačujete.

Jakmile duše zažije prázdnotu a pochyby tak typické pro končící fázi ega, je možné se seznámit se všemi pocity a emocemi, které byly předtím schovány v temnotě, a čelit jim. Tyto nahromaděné emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu většímu Já. Zkoumáním toho, co skutečně cítíte, spíše než toho, co byste cítit měli, obnovujete svou spontánnost a poctivost, onu svou část, jíž se též říká “vnitřní dítě“. Máte-li spojení se svými opravdovými pocity a emocemi, staví vás to na cestu k osvobození. Pak byl přechod k vědomí založenému na srdci zahájen. 

© Pamela Kribbe 

www.jeshua.net 
(pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)