OSUD

 CO JE TO OSUD 

Jak je to s osudem?
Můžeme si ho vytvořit sami?
Nebo ho prostě máme a my s tím nic neuděláme?

Je to trochu složitější, ale přesto pochopitelné.

Než si duše vybere fyzické tělo, vybere si také svůj osud. Vybere si však pouze to, co chce ona sama prožívat v materiálním světě, tedy ve fyzickém těle. Pokud je zasažena karmou, pak si sama zvolí kolik, kdy a jakým způsobem svoji karmu odčiní. Slovo odčiní, zde není bráno jako nějaký trest, ale jako součást pochopení sebe sama. Na příklad žák, který ve škole nepochopil učivo a chce postoupit do vyšší třídy, dostane šanci a to takovou, že si ho učitel či učitelka nechá po škole na doučování. Žák to bere za nepříjemnost a také zatím nechápe, že to je pro jeho dobro, aby mohl postoupit např. ze 6 třídy do 7 třídy. Stejně tak nechápou někteří lidé svoji karmu. V příkladu našeho žáka, by se dalo říct , že si odčiňuje karmu a to právě tím, že musí zůstat po škole na doučování. Je to pro něj nepříjemné avšak z hlediska jeho budoucnosti vhodné. Proto se na samotnou karmu nedívejme jako na nějakého strašáka, ale jako na šanci pochopit sama sebe. Karma není zlá, tak jak si mnoho lidí myslí, ale je to šance, která se díky stavění se člověka k ní, mění buď na těžké životní prožívání a nebo na lehké, snadné pochopení určitých zákonů vesmíru, tedy pochopení sama sebe.

Často se lidé brání vůči své karmě a snaží se vše měnit podle sebe a to tak, jak si v danou chvíli myslí, že to je pro ně nejlepší. To jsou pouze začáteční stavy, které se pak stejně pomalu a někdy i rychle změní na pochopení, které je uvede do stavu, kdy se své karmě podívají do tváře a začnou jí řešit. Tedy upustí od věčného a předem prohraného boje proti své karmě, neboli boje proti sobě samým. Každý takový boj, je stejně předem prohraný a čím více člověk bojuje proti sobě, neboli proti své karmě, tím více karma sílí a stává se v životě až neúnosnou zátěží, kdy u některých lidí vyústí do stavů šílenství, těžkých ran či smrtí a to díky nepochopení sebe sama.

Tedy karma není žádný strašák a pokud ano, tak pouze díky nám samotným. Jde tu pouze o pochopení karmy tak, jak chápeme našeho žáka, který si myslí že zůstal po škole za trest a proto je pro něj v tu danou situaci život plný překážek. Sami však vidíme, že to pro něj žádný trest není, ale příležitost, jak si napravit známku tak, aby mohl postoupit do vyšší třídy a tam s dalším novým učivem získávat moudrost.

Takže osud je daný. Vždy je daný. Ať s karmou nebo bez karmy, vždy je daný. Pokud totiž žijeme materiální život zde na zemi bez karmy, jsme již na vysokém stupni duchovního vývoje. Takovýto lidé si před narozením jako duše stejně musí zvolit osud a to, že budou například učit ostatní lidi duchovních metod sebe poznání, nebo budou svoji silou působit na rovnováhu planety Země atd. Je mnoho osudů, které si mohou zvolit.

Teď položíme otázku a to: MŮŽEME SI BĚHEM POZEMSKÉHO ŽIVOTA VYTVOŘIT SVŮJ VLASTNÍ OSUD? Ano můžeme. Teď to vypadá, že to, co jsem do teď psal, nesouhlasí s tím, že si svůj osud můžeme během našeho pozemského života vytvořit. Ano vypadá to tak. Dá se říct, že právě teď vznikl určitý paradox.

Žádný paradox však nevznikl. On totiž také žádný neexistuje. Paradoxem nazýváme pouze ty věci, které nechápeme.

Celé tajemství je totiž v tom, že svůj osud měníme každou setinou vteřiny. Stačí, aby jste se z odchodu domu zpozdily, nebo vyšli dříve o jednu vteřinu a již jedete podle pozměněného osudu. Totiž neexistuje jen jeden osud, ale je jich nespočetné množství. Každý člověk má svůj plán, neboli svůj osud a to takový, jaký si zvolil než se narodil. Tento plán má určité body, které chce splnit v daném životě. Je jedno o jaké body jde. Zdali jsou to body narození, láska, smrt, či narození, nemoc, bída a pak zbohatnutí atd. je to opravdu jedno.

Díky osudu svému, ale také osudu jiných lidí, fauny, flóry, osudu celé planety země ale i také osudu vesmíru, se často mění, respektive pozměňují všechny osudy živých i neživých forem života.

Když se např. změní v politice vláda, změní to osud i samotného člověka. Někteří lidé to nepociťují, ale dotýká se jich to stejně, jako všech a všeho.

Když se stane tragédie, může to změnit váš osud.

Když se stane zázrak, může to změnit váš osud.

Pokud přijdete o milujícího člověka, změní to váš osud.

Pokud vás propustí z práce, může to změnit váš osud.

Atd. atd. atd.

Některé změny jsou součástí vybraného osudu daného člověka.

Některé však nejsou součástí a tak dojde ke změně osudu. Každá změna osudu však navazuje na ty situace, které si duše přála než přišla na zem. Akorát v jiné podobě, než si naplánovala. V podstatě o nic nepřijde. Stejně prožije to, co si přála prožít, akorát trochu s pozměněným scénářem.

Například člověk, který má prožít karmu v podobě velkého finančního krachu, kdy se z velkého bohatství ocitne v úplné chudobě, ale díky osudu jiných lidí, či díky změně celosvětového myšlení dojde ke změně a to, že ke krachu financí nedojde, si stejně svoji karmu odčiní např. v podobě krachu svého zdraví, nebo v podobě krachu lásky, kdy už do smrti zůstane sám, nebo také ke krachu svobody, kdy sice zůstane bohatý, ale např. ve vězení atd.

Zde je vidno, že osudů máme mnoho. Ať si ho my sami, nebo s pomocí jiných osudů pozměníme, stejně prožijeme danou věc, která má za výsledek odčinění či uvědomění si určitých věcí, které jsme si zvolily a to v jakékoliv podobě.

Když si představíme velmi tlustou knihu a nazveme ji např. knihou života, uvědomíme si, že každý list v této tlusté knize, je jen jeden způsob prožití osudu. Na každém listě je pokaždé jiný scénář, jak dojít k tomu, co jsme si jako duše zvolily před vstupem na planetu Zemi. Tyto scénáře můžeme považovat za změnu osudu.

Všechny listy jsou si však v důsledku podobné a na samotném konci se stejným výsledkem poznání, neboli uvědomění právě té věci či poznání, které jsme zde na zem přišly prožít. Záleží jen na nás samotných, na které stránce si knihu otevřeme. V průběhu života tak mnoho lidí listují v této knize a snaží se změnit svůj osud. Změní si pouze příběh neboli scénář, ale osud samotný, tj. konečný výsledek nezmění.
______________________________

zdroj: helenien.estranky.cz

*************************************************************************************************************

OSUD VERSUS SVOBODNÁ VŮLE *** Sri Chinmoy 

Osud je výsledkem minulosti. Svobodná vůle je výsledkem přítomnosti. Když se díváme zpátky, cítíme rány osudu. Když se díváme vpřed, vidíme tanec zlaté a energizující svobodné vůle.

Fyzické vědomí nebo vědomí těla je omezené. Když žijeme v těle, zažíváme osud. Duše je vždy svobodná. Když žijeme v duši, zažíváme svobodnou vůli. Záleží na nás, zda žijeme ve vědomí těla nebo ve vědomí duše.

V okamžiku, kdy duše vstoupí do těla a my spatříme světlo dne, nevědomost se nás snaží zahalit a osud začíná svou hru. Ale světlo není svázáno osudem. Světlo je ztělesněním svobodné vůle. Za svůj politováníhodný osud proklínáme své předky, své přátele, své sousedy, sami sebe a nakonec Boha. Ale proklínáním druhých, proklínáním sebe sama, nemůžeme své problémy vyřešit. Naše problémy můžeme vyřešit jen pokud víme, jak žít životem aspirace.

Máme velkou příležitost užívat naši svobodnou vůli. Jsme to my, kdo musí využít této příležitosti, abychom byli plně, naprosto a zcela svobodní. Velice často mi hledající říkají: "Ach, mám velice neuspokojivou minulost." Říkám jim: "Proč se staráte o minulost? Minulost je prach. Ale když aspirujete, nikdo vám nemůže uloupit vaši přítomnost; nikdo vám nemůže uloupit vaši budoucnost. Vaše budoucnost může být snadno zlatá."

Naše svobodná vůle je dítětem nekonečné Vůle Boha a zároveň je nedílnou součástí nekonečné Vůle Boha. Musíme jí jen dovolit, aby prorazila skrze zeď nevědomosti a učinila nás jedním s Kosmickou Vůlí. Osud je brána, která nás vede k neúspěchu minulosti. Svobodná vůle je naše přijetí budoucnosti, která nás chce měnit, utvářet a osvobodit od strachu, pochybnosti, nevědomosti a smrti.


Neodevzdávej svou vůli

svému politováníhodnému osudu!

Odevzdej svou vůli

všemilujícímu, všeochraňujícímu,

všeosvěcujícímu

a všenaplňujícímu Srdci Boha.



Je osud stejná věc jako karma?

Jsou tři druhy karmy: sanchita karma, prarabdha karma a agami karma. Sanchita karma je nahromadění činů z minulých životů a z tohoto života, jejichž výsledky ještě nepřinesly ovoce. V prarabdha karmě začínáme sklízet ovoce části nahromaděné karmy. Je-li to špatná karma, potom trpíme. Je-li to dobrá karma, potom se máme dobře. Nakonec přichází agami karma. Když je někdo zcela osvobozen od veškeré nevědomosti, utrpení a nedokonalosti, když někdo realizoval Boha a žije jen pro Boha, v tu chvíli se těší ze Svobodné Vůle Nejvyššího. Toto je agami karma.

Většina z nás čelí sanchita karmě, nahromaděné karmě, která začíná působit jako prarabdha karma. Kolem nás není žádná svoboda, žádná svobodná vůle, ale jen osud. Je jako pohlcující lev, útočící z minulosti. Avšak když máme agami karmu, z pohlcujícího lva se stává řvoucí lev, řvoucí pro božské Vítězství, božské naplnění zde na zemi.


Sklízíme skutečně tak, jak jsme zaseli, z každé myšlenky, z každého činu?

Jak zasejeme, tak sklidíme. Je to pravda. Ale zároveň, když se modlíte k Bohu, když meditujete na Boha, Boží Soucit může vymazat špatné síly, které přicházejí z vašich špatných myšlenek. Když se dotknete ohně, přirozeně si spálíte prsty. Zároveň zde bude určitá ochranná síla, která vám bude bránit, abyste se ohně dotkli.

Když dítě jde a uhodí druhé dítě, ví, že toto dítě přijde a vrátí mu to. Co tedy udělá? Okamžitě půjde ke svému otci. Otec je silnější a dítě ochrání. V tomto případě je Otcem Nejvyšší. Když se přátelíte s nevědomostí a nevědomost vás poté chce pohltit, pak poběžíte-li k Otci dříve, než vás může pohltit, Otec ukáže svůj nejvyšší Soucit a před nevědomostí vás zachrání. Vše záleží na tom, kolik Soucitu dokážete od Nejvyššího přijmout.


Kdy Boží Soucit překoná zákon karmy?

Boží Soucit vždy překonává zákon karmy. Kdyby tomu tak nebylo, žádná lidská bytost na zemi by nemohla existovat ani jeden jediný den. Na druhou stranu musíte vědět, že z nejvyššího duchovního hlediska zákon karmy neznamená jen přísné potrestání. Je to pro hledajícího nezbytný zážitek; je to jediný způsob, jak urychlit jeho pokrok. Proto je zákon karmy jinou podobou Božího Soucitu. Může se tomu říkat požehnáníplná Láska v přestrojení.


Co je osud,

ne-li omezená skutečnost?

Hledající pravdy musí vždy mířit

k neomezené Skutečnosti,

k nekonečnému a nesmrtelnému Nejvyššímu.


Je každá událost v našem životě předurčena, nebo je zde jen přibližný směr?

Nejdůležitější události ve vašem životě jsou před-určeny, ale ne to, co budete jíst k snídani. Na druhou stranu, dokonce i když je předurčeno, že zítra zemřete, žijete-li duchovním životem a Bůh vidí, že máte opravdovou aspiraci, nemusíte zemřít. Namísto toho, je-li to Boží Vůle, můžete mít jen bolest hlavy. Osud může být změněn Vůlí Nejvyššího.

Z nejvyššího pohledu je jedinou předurčenou věcí to, že musíte realizovat Boha. Nevědomost vám může zabránit v tom, abyste realizovali Boha dnes, ale nemůžete zůstat nerealizovaní po Věčnost. Používejme výraz "předurčený" jen v dobrém slova smyslu. Má-li se stát nějaká nehoda, potom můžete použít svou sílu vůle, svou sílu aspirace, abyste změnili svůj osud. Osud může být změněn neměnnou vůlí.


Jaká je úloha svobodné vůle člověka?

Svobodná vůle je světlo vědomí naší duše. Světlo duše můžeme použít pro projevení Boha, nebo jej nemusíme použít vůbec. Když jej nepoužíváme, objeví se agresivní část vitálna nebo letargie fyzického nebo pochybnost mysli a zmocní se nás. Bůh dělá vše skrze duši, která je Jeho přímým představitelem. Bůh je slunce a duše je jako lampa. Tato lampa ztělesňuje a představuje slunce zde na zemi. Ale my obvykle nezůstáváme ve světle duše a nevyužíváme ho úplně, a tak se naší svobodnou vůlí stává naše přátelství s letargií, naše přátelství s pochybující myslí, naše jednota s nejistotou srdce. Naše svobodná vůle buď rozhodne, že tělo, vitálno a mysl mají dost světla na to, aby nás vedly, anebo řekne, že jsme bezmocní bez vedení našeho Pána Nejvyššího.


Jak můžeme více používat svobodnou vůli?

Jako obyčejné lidské bytosti máme velice omezenou svobodnou vůli. Ale staneme-li se upřímnými hledajícími, budeme nakonec zaplaveni neoblomnou vůlí. Teď jsme jako kráva přivázaná ke kůlu. Je bod, za který nemůžeme jít, ale do této hranice máme svobodnou vůli. Čím výše jdeme nebo čím hlouběji jdeme ve své meditaci, tím více se zvyšuje naše schopnost.

Dokážeme-li poslouchat pokyny duše nebo vynést duši do popředí, aby osvítila naše vitálno, naši mysl a naše fyzické tělo, naše vůle se stává neomezenou. V tu chvíli se naše individuální vůle sjednocuje s Univerzální Vůlí v nás. Když se Univerzální Vůle stane naší vůlí, naše svoboda je nekonečná. Ačkoliv nyní máme svobodnou vůli ve velice omezené míře, může být v nekonečné míře zvětšena.


Kde je tvá svobodná vůle,

když žiješ

ve své svazující mysli?



Kde je tvé spoutání,

když žiješ

ve svém všezahrnujícím srdci?



Je vůle mé duše stejná jako Boží Vůle?

Ano, Boží Vůle a vůle duše jsou jednou a tou stejnou vůlí. Ale musíme znát rozdíl mezi vůlí duše a potřebou našeho požadujícího vitálna. Někdy bereme touhy po potěšení našeho požadujícího vitálna jako vůli duše. Když se ponoříme hluboko dovnitř, musíme poznat skutečnou vůli naší duše, a tato vůle a Vůle Boha jsou neoddělitelné. Když je tato vůle semínkem, které vzklíčí a stane se rostlinou, nazýváme ji vůlí duše. Když pak vyroste v obrovský strom banyán, nazýváme ji Vůlí Boha. Tato Vůle se nakonec projeví v duši, srdci, mysli, vitálnu a těle a skrze ně.


Jsou vůle člověka a Boží Vůle vždy v protikladu?

Do určité míry je to pravda. Člověk může nevědomě stát proti Boží Vůli, a stejně tak může člověk stát proti Boží Vůli vědomě. Někdy nám naše svědomí říká, co je Boží Vůle, ale nevěnujeme tomu žádnou pozornost. Cítíme, že když budeme poslouchat naše svědomí, naše ego nebude uspokojeno. Přirozeně, tehdy stojíme proti Boží Vůli. Na druhou stranu, mnohokrát se stává, že nejsme zcela proti Boží Vůli, ale nevíme, jaká je Boží Vůle. Tehdy nestojíme vědomě proti Boží Vůli. Nemůžeme říci, že v tu chvíli je naše vůle v protikladu s Boží Vůlí.

Musíme však vědět, že když nenaplníme Boží Vůli, ať už vědomě nebo nevědomě, vstupujeme do nevědomosti a zdržujeme svůj pokrok. Dítě nemusí vědět, co mu oheň může udělat, ale když se ohně dotkne, oheň jej popálí. Já vím, že mě oheň popálí, ale přestože to vím, dotknu se ohně a spálím se. Výsledek nevědomého nebo vědomého porušení je stejný. Když to ale někdo udělá nevědomě, je bezmocný. V tomto případě Boží Milost sestupuje dříve než jindy.

Pokud někdo zná následky svého činu a přesto udělá něco špatného, Boží Milost nesestoupí okamžitě. Takový člověk musí znovu aspirovat nanejvýš upřímně a oddaně, aby snesl Shůry Boží Milost.


Jak může stát něco vně Vůle Nejvyššího?

Vůle Nejvyššího je ve všem, pravda. Ale musíme vědět, jaká je Jeho konečná Vůle a kolik této Vůle přijímáme jako svou vlastní. Dal nám trochu omezené svobody jako otec, který dá svému dítěti penci a dívá se, jak ji použije. Použije-li ji pro dobrý účel, otec mu dá více - dá mu pětník a potom deseticent.

Bůh nám dal omezenou svobodu, aby vyzkoušel, zda skutečně chceme dělat správnou věc. Musíme být velice opatrní. Jeho Vůle je v nás, a tak když nám dá penci, budeme schopni ji správně použít. Ale protože si rozvíjíme své ego, individualitu a osobnost, snažíme se použít tuto penci naším vlastním způsobem, namísto toho abychom šli hluboko dovnitř a zjistili, proč nám peníze dal. Když nám něco dá, okamžitě to chceme utratit. Ale použijeme-li to Jeho vlastním způsobem, dá nám více a více. Bůh nám dal svobodu, abychom získali radost. Kdyby nám řekl: "Dal jsem ti dolar. Použij ho na toto nebo na tamto; dávám ti to jen pro tento účel," potom nezískáme radost. Cítíme, že jsme k něčemu nuceni. Ale když řekne: "Něco jsem ti dal. Nyní to použij svým vlastním způsobem," potom to použijeme špatně. Jsme-li moudří, budeme vědět, že pokud to použijeme Jeho způsobem, potom nám dá mnohem více.

Na jedné straně nám dává a na druhé straně nás zkouší. Zároveň nás vnitřně inspiruje, abychom dělali správnou věc. Ale protože si chceme zachovat svou individualitu a osobnost, snažíme se to použít naším vlastním způsobem. Používáme svou velice omezenou vůli. Co může ubohý Bůh dělat? Nabídneme-li svou vůli Jeho Vůli, jen tehdy jsme bezpeční, jen tehdy jsme naplnění.



Pokaždé,

když se radostně odevzdám

Boží Vůli,

vidím před sebou

volnou a světlou cestu

vedoucí k Domovu

mého Milovaného Nejvyššího.
____________________________________________



zdroj: https://www.srichinmoy.org/