EGO

Ego s sebou nese nevědomí. 

"Ego není ničím jiným než ztotožňování se s formami, především těmi myšlenkovými. Ve výsledku to znamená, že si člověk vůbec neuvědomuje své propojení s celkem, vnitřní jednotou se všemi ostatními a vším ostatním, ani se Zdrojem. To že jsme zapomněli jaké to je, když dojde ke splynutí s ostatními a se Zdrojem, nám způsobuje utrpení a iluzi. 

Co je to vlastně ego? Pojem ego, neboli já, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování." 

To je popis ega z Wikipedie. 

Abych řekla pravdu, vlastně nevím co bych vám k egu napsala, jak bych ho měla odborně popsat. 

Můžu ale napsat jak jsem to pochopila a předtím i zažívala já. 
Vnímám a chápu ego, jako ztotožnění se se svými myšlenkami a názory, které jsme přejali a nebo si utvořili na nás samotné i na své okolí a ostatní lidi. Ego nás nesmírně omezuje ve všem našem konání a také v jednání s ostatními i s námi samými. Velice nám zkresluje pohled na nás i na svět kolem nás. Tím že se ztotožňujeme se svými myšlenkami a emocemi se stáváme naším egoickým já. Nemůžeme chápat význam pravého já, které přichází z naší podstaty, z hloubky našeho nitra. 

Ve chvíli kdy se přestaneme ztotožňovat se svými myšlenkami, pocítíme svou pravou identitu. Přestaneme být obsahem své mysli a staneme se jejím pozorovatelem. 

Eckhart Tolle ve své knize Nová země, která je mimo jiné hlavně o egu a mně velice pomohla, připomíná co Descartes, významný filozov 17 století, který se uvádí jako zakladatel moderní filozofie, vyjádřil ve svém vlastním citátu (který považoval za základní pravdu), "myslím tedy jsem". 

Toto je bohužel největší omyl lidstva. Toto vyslovil jako odpověď na otázku: "Existuje něco, co mohu říci s absolutní jistotou?" Uvědomil si, že neustále přemýšlí, a tak položil rovnítko mezi myšlení a Bytí, neboli mezi myšlení a identitu "já jsem". 
Nevědomky se mu tak místo vyjádření základní pravdy podařilo odhalit kořeny ega. Kdyby v nás kromně myšlení nebylo nic jiného, neuvědomovali bychom si že přemýšlíme. Pravé hodnoty jsou totiž až za hrnicemi našeho myšlení. Hodnoty jako je Láska a Pravda. Když toto pochopíme není pro nás potom už problém začít své myšlenky pozorovat. Ne je hodnotit a posuzovat, 
ale p o z o r o v a t. 
Ve chvíli kdy posuzujeme své myšlenky, vlastně posuzujeme sami sebe a mnozí z nás mají tendenci se díky tomu také odsuzovat. To ale znamená že posuzujeme a následně odsuzujeme i druhé. Když ale budeme posuzovat na co myslíme, zbavujeme se tím možnosti pozorování a tím i následné svobodné volbě rozhodnutí se. 
Vlastně všechno už bylo někde napsáno a vysvětleno, a proto nebudu psát dále, jen bych vám chtěla vřele doporučit již zmíněnou knihu Nová země od Eckharta Tolla, která pomůže a objasní většinu co potřebujete a chcete znát. Pak bych vám ještě ráda doporučila učení mého dalšího milovaného učitele Jiddu Krishamurtyho. 

Hlavní zdroje ega:

Dalo by se říci, že ego má čtyři základní různě propojované kořeny ze kterých sílí.

- První kořen je založen na porovnávání kvalit a to probíhá v našich představách. "Toto je dobré, toto není dobré". Toto se mi líbí, tamto se mi nelíbí, toto je dobré, tamto je špatné, zlé, toto mám rád, tamto rád nemám, s tímto jsem spokojený, tamto mi nedá spát...

- Druhý kořen je spojen s různými touhami a přáními, které vznikají z nespokojenosti vyvolané existencí prvního kořene, kdy rozlišujeme kvality části představy. Je vyjádřen pocitem ,,Chci něco“. Chci něco mít, vlastnit, zničit, změnit, dosáhnout, vytvořit, ovládat, prožít... Tyto touhy se následně mění v připoutanosti a závislosti dalších dvou kořenů.

- Třetí kořen je založen na pocitu ,,Jsem někdo“. Jsem někdo výjimečný, nenahraditelný, vzdělaný, silný, mocný, skromný, hodný... Každý si snadno vytvoří několik důvodů své jedinečnosti.

- Čtvrtý kořen souvisí s vlastnictvím věcí v okolní představě a je to pocit ,,Mám něco“. Mám rodinu, firmu, bohatství, partnery, moc, povinnosti, prožitky... Nebo naopak pocit ,,Nemám“ může být základem hodnoty ega. Nemám rodinu, majetek se může stát stejně dobře připoutaností, ze které ego sílí.

Je samozřejmé, že všechny tyto kořeny jsou navzájem provázané a podporující se. Každý kořen hledá opodstatnění své existence v kořenech dalších a za odměnu jim poskytuje stejnou službu. Objevit všechny hodnoty, na kterých ego stojí a ze kterých čerpá sílu, je velice obtížné, ale je to nesmírně důležité. 
________________________________________________




zdroj: https://www.andelskaduchovniterapie.cz/

EGO A EMOČNÍ TĚLO

EMOCE A EGO

Většina lidí je ovládána svou mentální myslí. Hlas v naší hlavě si žije svým vlastním životem. Bohužel většina lidí je svému hlasu vydána na milost. Jejich myšlenky je ovládají- jsou ovládáni svou myslí. Protože je mysl ovlivněná minulostí jsou nuceni znovu a znovu minulost opakovat. Na východě se tomu říká karma. Pokud se se svou myslí ztotožňujete pak si to samozřejmě neuvědomujete. Pokud jste si to už uvědomili, mysl vás už nikdy nebude zcela ovládat. Protože k tomu je potřeba aby jste si ji pletli se svou identitou. Právě díky naprostému ztotožnění s myslí vzniklo falešné já- EGO. Ego nás nutí abychom se ztotožnili se svou myslí. Nutí nás si myslet že my jsme naše mysl. Síla EGA závisí na tom do jaké míry se vy – vaše vědomí – ztotožňuje s myslí a myšlenkami. Myšlení je přitom jen malou částí komplexnosti vědomí, nepatrnou částí celistvosti. Někteří si umějí odpočinou od ztotožnění se svou myslí a pak zažívají klid, radost a živost a takové chvíle činí jejich život smysluplnými. Někteří jsou však v pasti ega chyceni trvale. Cítí se odcizení – sami sobě, ostatním, a vlastně celému světu.

Ego vytváří ve vaší hlavě dysfunkční myšlenky a na ty pak reaguje vaše tělo negativními emocemi. Hlas ve vaší hlavě vám vypráví příběh, kterému zcela uvěříte a na nějž reagujete. Vaší reakcí jsou různé emoce. Ty dodávají sílu myšlenkám, jež vyvolávají další a další emoce. Vzniká tak začarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí – emotivní myšlení a vytváření vlastních příběhů.

Emoční složka ega je u každého člověka jinak velká. Myšlenky probouzející silné emoce mohou někdy přijít tak rychle, že je mysl stěží stihne ,,vyslovit“ a tělo už na ně reaguje. Jsou to nevědomé domněnky. Mají svůj původ v osobní minulosti každého člověka, převážně v raném dětství. Lidé, jejichž první vztahy - s rodiči nebo sourozenci - nebyly podporující a naplněné důvěrou, mohou mít jako nevědomou domněnku zafixované: ,,lidem se nedá věřit, nebo nikdo mne nemá rád, nikdo mne neuznává. Život je boj. Nikdy nebudu mít dost peněz. Nezasloužím si víc. Život se s nikým nemazlí. Nezasloužím si lásku.“

Tyto podvědomé soudy vyvolávají v těle emoce, jež zase podněcují další myšlenky anebo okamžitou reakci. Tím vytvářejí vaši osobní realitu. Téměř všichni žijeme pod neustálým tlakem, ne proto, že bychom byli ohrožováni vnějšími faktory, ale kvůli své mysli. A tak naše tělo podléhá egu a všem jeho nefunkčním myšlenkovým vzorcům.

Proud negativních emocí proto vždy provází nepřetržitý proud nutkavých myšlenek. Negativní emoce otravují naše tělo a narušují jeho rovnováhu. Strach, úzkost, hněv, zášť, smutek, nenávist, žárlivost nebo závist – všechny tyto emoce narušují přirozený tok energie v těle. Mají nepříznivý vliv na srdce, imunitní systém, trávení, tvorbu hormonů a mnoho dalších tělesných funkcí.

Souhrnný název všech negativních emocí je neštěstí. Pozitivní emoce naopak mají blahodárný vliv na náš organismus. Posilují imunitní systém, léčí a osvěžují tělo. Musíme ale rozlišit pozitivní emoce vytvářené egem a pozitivní emoce, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím. Pozitivní emoce vytvářené egem totiž s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní.

Například: To co ego nazývá LÁSKOU, je snaha přivlastnit a ovládat toho druhého, závislost a lpění, jež se mohou během vteřiny změnit v nenávist. 
Očekávání spojené s budoucí událostí, což je jen důsledkem toho, že ego přeceňuje budoucnost se pak snadno mění ve zklamání, když proběhlá událost nesplní vaše naděje. 
Jeden den můžete být šťastní díky chvále a uznání, a druhý den zase deprimovaní, protože si někdo dovolil vás kritizovat nebo ignorovat.

Emoce vytvářené EGEM vznikají následkem ztotožnění s vnějšími faktory, jež jsou samozřejmě nestálé a každou chvíli se mohou změnit. Hluboké emoce nejsou ve skutečnosti emocemi, ale stavem BYTÍ. Emoce existují jen ve světě protikladů. Například hodně lidí si myslí že lásku zažívají jen když jimi zmítají silné emoce. Tento stav mysli však není láskou. Stav bytí nemá žádné protiklady, ALE díky emocím může zůstat skrytý a zastřený. Takový stav můžete vnímat jako hluboký vnitřní klid nebo jako lásku a radost, což jsou všechno aspekty naší pravé přirozenosti.

EGO A EMOČNÍ TĚLO

Většina lidí si v sobě nese obrovské množství zbytečné zátěže z minulosti - mentální i emoční - někdy po celý život. Jsou to vzpomínky na minulost, které nepustili a ty se pak stávají součástí jejich identity, protože se s nimi ztotožnili. .

Vypovídá o tom příběh dvou zenových mnichů kteří se v období dešťů přesunovali z jednoho kláštera do druhého. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se bála přejít aby si neušpinila své kimono. Jeden z mnichů ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu. Pak oba mniši pokračovali beze slova v cestě. Když po pěti hodinách přišli ke klášteru, ten druhý mnich to nevydržel a zeptal se toho prvního: ,,Proč jsi přenesl tu ženu? Tohle přece mniši nedělají!“ Ten druhý mnich odpověděl: ,, Já jsem ji odložil před několika hodinami, ale vypadá to že ty ji v sobě neseš ještě teď.“

Váš příběh se skládá z mentálních a emočních vzpomínek, jež jsou znovu a znovu oživovány. Mnich v našem příběhu si nesl v sobě vztek přes pět hodin, protože ho znovu a znovu přiživoval svými myšlenkami. Protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém energetickém poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho ,,emoční tělo“.

Kdykoliv můžete přestat vyživovat své Emoční tělo další bolestí, můžete se totiž naučit přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce. Takzvaně zamávat křídly a nechat to být.

Vezměte si například souboj dvou kachen, který nikdy netrvá dlouho. Každá kachna se po něm vydá opačným směrem a pak každá kachna zamává křídly aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě jako by se nic nestalo. Kdyby kachny myslely jako lidé, pamatovali by si tento spor ještě dlouho potom jako ,,svůj příběh“ a vytvářely by si ve své mysli obstrukce, jako například. ,,Nemůžu uvěřit tomu co udělal, choval se jako by mu ten rybník patřil, musím si na něj dát pozor protože to určitě udělá znovu, vsadím se že už to plánuje atd. Já mu to ale nebudu tolerovat, dám mu za vyučenou, dám mu lekci na kterou nezapomene!“

Mysl si neustále vymýšlí své pohádky a to celé dny. Každá negativní emoce, k níž se ve chvíli kdy se objeví, nepostavíte čelem a kterou si plně neuvědomíte, ve vás zůstane. Vždy ve vás zanechá alespoň stín bolesti. Zvláště děti pociťují negativní emoce jako nesnesitelné a mají tendenci je v sobě potlačovat. Pokud s nimi není uvědomělý dospělý, který by je láskyplně vedl k okamžitému, vědomému prožívání emocí, nemají vlastně ani jinou možnost než je potlačit. Bohužel, tento obranný mechanismus, budou většinou používat celý život. Vzniklé emoce v nich zůstanou v nevědomé formě a budou se nepřímo projevovat například jako úzkost, vztek, sklony k násilí, psychická labilita nebo dokonce jako somatická choroba. Někteří proto nejsou schopni navázat trvalejší intimní vztah. Je třeba pochopit že ničí dětství není bez emocionální bolesti, byť by vaši rodiče byli osvícení lidé, většina světa kolem vás byla stejně nevědomá.

Energetické pole tvořené starými, neustále se oživovanými emocemi nazýváme EMOČNÍM TĚLEM. Emoční tělo je jak individuální tak kolektivní. Děti přebírají bolest do svých emočních těl od svých rodičů. Myslím tím chování rodičů k sobě samým nebo k druhým.

S fyzickým tělem dítěte roste i jeho emoční tělo. Mohlo by to vypadat že děti se ,,slabým“ emočním tělem by se mělo stát duchovně ,,pokročilejším“, než dítě více zatížené. Není to však pravda. Právě lidé se ,,silným“ emočním tělem mají mnohem větší šance na duchovní probuzení. Někteří sice zůstanou ve svém emočním těle chyceni, jiní však dojdou do bodu, kdy už se svým NEŠTĚSTÍM nemohou déle žít a jsou proto velmi silně motivováni k probuzení.

JAK SE EMOČNÍ TĚLO OBNOVUJE?

Jako potrava pro emoční tělo dobře slouží například emocionálně bolestivé zážitky. Emoční tělo je závislé na neštěstí. Bude vás asi šokovat, že v sobě máte něco, co pravidelně vyžaduje negativitu a pocity neštěstí. U většiny lidí se střídají období, kdy je jejich emoční tělo v klidu s obdobím aktivity. Tato období jsou různá, několik týdnů, měsíců, dnů. Někdy může dokonce několik let spát, než ho probudí nějaká událost.

Díky emočnímu tělu jsme lehce ovlivnitelní a ovladatelní i zvenčí. Kdo chápe význam emočního těla a jeho potřebu utrpení a strachu, může nás snadno ovládat a zneužívat. Vůdci společnosti používají kolektivní emoční tělo k ovládání mas. Používají k tomu média, ekonomiku a jiné.

MYŠLENKY VYŽIVUJÍ EMOČNÍ TĚLO.

Emoční tělo se začne ozývat když dostane hlad, nebo může být probuzeno určitou spouštěcí událostí. Pokud jste ještě nevědomí je pravděpodobné, že ve vás negativní myšlenky vyvolají vlnu nepříjemných emocí – nespokojenost, špatnou náladu, úzkost nebo výbuch hněvu. Pozitivní myšlenky probouzejí pocity štěstí a proto jsou pro emoční tělo nestravitelné.

Myšlenky jsou tvořeny stejnou energií jako hmota, jen vibrují na vyšší frekvenci, a proto si na ně nemůžeme sáhnout. Myšlenky také mají svůj frekvenční rozsah. Pozitivní jsou na vrchním konci škály a negativní na spodním. Vibrační frekvence emočního těla rezonuje s frekvencí negativních myšlenek. To je důvod proč dokáže využívat jen energii těchto myšlenek. Emoční tělo bychom mohli nazvat jistým druhem duševního parazita. Potřebuje drama. A my díky tomu často zveličujeme situace které nás potkají.

Někteří lidé mají tak silné emoční tělo, že se ani na chvíli nezklidní. Navenek se mohou usmívat a chovat se zdvořile, ale nemusíte být ani moc citliví abyste poznali že se uvnitř ,,žerou“. Snaží se ostatní zatáhnout do svých dramat. Jiní se užírají nenávistí k bývalému partnerovi,nebo rodiči, ale sami sobě nepřiznají kolik bolesti si v sobě nesou. To je však zřejmé z jejich reakcí, kdy projevují svou bolest do většiny událostí a situací.

Mylně se domnívají, že příčinou jejich bolesti a neštěstí je vnější situace nebo událost. Neuvědomují si stav svého nitra, jak moc jsou nešťastní, jak moc trpí. ČLOVĚK SE SILNÝM EMOČNÍM TĚLEM si velmi snadno najde důvod, proč se naštvat, rozzlobit, proč být smutný, ustrašený nebo ublížený. Není pravou příčinou jeho nelibosti, pouze jejím spouštěčem. EMOČNÍ TĚLO A EGO jsou blízcí příbuzní. Potřebují jeden druhého. Pokud jste pod vlivem ega a emočního těla, jste pod vlivem událostí a bolestných emocí z minulosti. Jinými slovy, to, co vidíte a zažíváte, není dáno situací, ale je to ve vás.

Neztotožňovat se s emočním tělem a egem znamená ZAŽÍT OKAMŽIK PŘÍTOMNOSTI. Vystoupit z hlasu mysli. Kolektivní emoční tělo může být i rasové. Například se projevuje u Židů, protože byli několik století pronásledováni. Ať je emoční tělo individuální, kolektivní nebo rasové – VY máte možnost ho překonat.

Jak ho překonat a dostat se z něj? PŘIJMOUT OPOVĚDNOST ZA SOUČASNÝ STAV SVÉHO NITRA. I když se vaše obvinění zdají být oprávněná, dokud obviňujete ostatní, jste stále chyceni do pasti ega a krmíte své emoční tělo jeho myšlenkami. PÚVODCEM VŠEHO ZLA NA ZEMI JE LIDKÉ NEVĚDOMÍ. Teprve když si toto uvědomíte, budete schopni pravého odpuštění. S odpuštěním zmizí i vaše totožnost oběti, čímž získáte obrovskou sílu – sílu Přítomnosti. Nebudete řešit stále minulost.

KDO SKUTEČNĚ JSME?

Když si uvědomíme své EGO, pochopíme že nejsme svým egem. To znamená nejsme ty myšlenky a pocity, které v nás ego ve spolupráci s emočním tělem vzbuzovalo. Neznamená to však ještě že víte kdo jste – znamená to pouze, že víte kdo nejste. Ale jen tímto způsobem – že si uvědomíte, kdo nejste - máte šanci překonat největší překážku na cestě za sebepoznáním. K tomu abyste poznali ,,kým jste“ nepotřebujete víru, nemusíte dokonce ani nic udělat, protože vy už jste tím kým jste. Dokud si to ale neuvědomíte, nezačnete vyzařovat vaše pravá Já do světa.
Vaše skutečné já zůstane neprojevené, ve světě který je vaším domovem, pak budete zjevně chudým člověkem, který neví že má v bance milióny, a své bohatství nevyužije. TOTO je nejdůležitější poslání každého z nás. Ne cesta dopředu k vyššímu duchovnu, ale cesta sama k sobě. K tomu kým ve skutečnosti jsme. Ve chvíli kdy nalezneme sami sebe, svou pravou podstatu, nepřekrývanou EGEM totiž teprve můžeme naplnit náš úděl člověka a samotného lidstva – TVOŘENÍ.
_________________________________________________

zdroj: https://www.andelskaduchovniterapie.cz/
 

EGO - VYKONSTRUOVANÁ PŘEDSTAVA MYSLI: "JÁ JSEM TĚLO"

Co je to ego? Ego je představa mysli, že Já jsem toto hmotné tělo, které mohu prožívat v objektivním světě. Ego je základní způsob vyjádření existence, kdy se tělo a jeho potřeby stávají hlavním smyslem života. Vzniká sobectví, kdy individuální zájem je důležitější než zájem jiný. Jak popsat ego v kontextu prvního omylu? Ego je konstrukce mysli, kdy se představa v mysli rozdělí na dvě části. Jedna část vytvořené představy představující vcelku stabilní část se označí jako Já - tělo, vše ostatní, velice proměnlivé se označí za Nejá - okolní svět. Tato prvotní dualita v představě následně vyvolává další podřízené duality nebo různé kvality vnímání. Já je nejdůležitější, Nejá je méně důležité. Tato část okolního světa je pro Já dobrá a tato část je pro Já špatná. Tato část se zdá Já krásná a tato část se zdá Já ošklivá. Tato část okolí je potřeba upravit, a to tímto způsobem. Tato část Já - těla není hezká a musí se upravit. 

Ano, všichni to známe. To jsou jednoduše vyjádřené následky vzniku duality v představě světa. Prvotní dualita okamžitě vyvolává další duality a konstrukce. Těmito konstrukcemi se snaží zdůvodnit existenci prvotní duality v představě a následná složitost naprosto zakryje prvotní stav mysli. Bez těchto následných dualit by byla velice ohrozitelná již existence prvotní duality.
Důvod rozdělení představy je zřejmý. Odpozorovaný stav neustále podporovaný názory okolních lidí. Méně zřejmý je důsledek tohoto rozdělení. Díky rozdělení vzniká rozpolcenost v představách. Když je představa prožívána jen jako výtvor mysli, vše je vnímáno jen jako obraz a mezi částmi představy neexistují žádné vztahy. Pozorovatel zcela netečně pozoruje vzniklou představu. Pokud se ovšem pozorovatelem stane část představy, potom zákonitě vznikají mezi částmi představy vztahy, které velice komplikují původní jednoduchou situaci. O to víc, pokud bytost zapomene, že vše je jen představa a začne představu a v ní své tělo považovat za skutečné. V tu chvíli se zaplete do svých představ a původní jasná perspektiva se ztrácí. To se však každému stane hned v ranném dětství a je veliký problém rozplést uzel rozmanitých konstrukcí a vztahů a vrátit se do stavu prvotního.
_________________________________________________

***** HLAVNÍ ZDROJE EGA *****

Ego, tato konstrukce mysli, musí logicky svoji existenci v mysli odůvodnit. Vytváří se proto pocit výjimečnosti, který se následně stává důvodem pro rozdělení představy a vzniku ega. Dá se říci, že ego má čtyři základní, různě propojované kořeny, ze kterých sílí. 
První kořen je založen na porovnávání kvalit částí představy. Souvisí s pocitem "toto je dobré, toto není dobré". Toto se mi líbí, tamto se mi nelíbí, toto je dobré, tamto je špatné, zlé, toto mám rád, tamto rád nemám, s tímto jsem spokojený, tamto mi nedá spát...
Druhý kořen je spojen s různými touhami a přáními, které vznikají z nespokojenosti vyvolané existencí prvního kořene, kdy rozlišujeme kvality části představy. Je vyjádřen pocitem "Chci něco". Chci něco mít, vlastnit, zničit, změnit, dosáhnout, vytvořit, ovládat, prožít... Tyto touhy se následně mění v připoutanosti a závislosti dalších dvou kořenů.
Třetí kořen je založen na pocitu "Jsem někdo". Jsem někdo výjimečný, nenahraditelný, vzdělaný, silný, mocný, skromný, hodný... Každý si snadno vytvoří několik důvodů své jedinečnosti. 
Čtvrtý kořen souvisí s vlastnictvím věcí v okolní představě a je to pocit "Mám něco". Mám rodinu, firmu, bohatství, ženy, moc, povinnosti, prožitky... Nebo naopak pocit "Nemám" může být základem hodnoty ega. Nemám rodinu, majetek se může stát stejně dobře připoutaností, ze které ego sílí.
Tyto kořeny ještě doplňují hluboko zakořeněné pudové vazby, které se projevují zejména jako touha zachování vlastního života a touha po zachování rodu a rozmnožení. Tyto vazby jsou prorostlé celou myslí a je velice obtížné je zkrotit a ovládnout.
Je samozřejmé, že všechny tyto kořeny jsou navzájem provázané a podporující se. Každý kořen hledá opodstatnění své existence v kořenech dalších a za odměnu jim poskytuje stejnou službu. Objevit všechny hodnoty, na kterých ego stojí a ze kterých čerpá sílu, je velice obtížné, ale je to nesmírně důležité.
_________________________________________________

zdroj: https://www.svetmysli.net/

DÁME PŘEDNOST SVOBODĚ EGA NEBO DUCHOVNÍ SVOBODĚ?

Svoboda ega vyžaduje absolutní právo volit, jednat, vybírat pro sebe cokoliv, co mne zaujalo, a to často bez ohledu na skutečné potřeby mé bytosti. Duchovní svoboda znamená dokázat si v životě volit takovou cestu, která mne ničím neomezuje v možnosti neomezeného duchovního vzestupu přes všechny bariéry a duchovní prahy, k postupu ke stále vyšší pravdě. Cesta neomezeného vzestupu má určité ochrany, opatření, duchovní prahy. Ty dokážou automaticky zamezit, aby se nahoru dostal někdo, kdo tam úrovní své etiky nepatří. A aby ve vyšších úrovních nesetrvával nikdo, kdo se vrátil ke svým dřívějším zlozvykům. Chceme-li, aby se nám otevřela cesta neomezeného duchovního vzestupu, potřebujeme se celé řady doposud běžně přijímaných činností vzdát ještě před otevřením cesty, protože přitahují, znovuprobouzejí zlo, i když jsou některými duchovními učiteli doporučovány. Místo širokého záběru je proto na místě především obezřetnost a přesnost v tom, jaké metody používám.

_______________________

Hmotné a duchovní ego

Tímto článkem se nechci dotknout nikoho, kdo si o sobě myslí, že má ego již dávno zpracováno. I pro takové jedince však přinejmenším přináším další námět k zamyšlení. Stejně jako celá bytost člověka, tak i jeho ego má dva póly, dvě polohy, dvě pozice – hmotnou a duchovní. O té hmotné hovoří každý duchovně probuzený člověk a snaží se ji zpracovat. Duchovní podobu ega však ani většina duchovně probuzených lidí nevnímá, neuvažuje o ní a neumí si představit její existenci. V tomto článku nebudu vždy obě polohy ega rozlišovat. Protože pro nastoupení cesty neomezeného vzestupu jsou obě podoby ega stejně škodlivé a rovnocenně blokující.

Většina lidí pod pojmem ego chápe tu část bytosti, která sleduje výhradně hmotné zájmy. Člověk však má i duchovní ego. To nevybírá optimální cestu podle toho, co skutečně prospívá celé kompletní bytosti člověka, ale řídí se jinými důvody. Načtené informace z knih, informace získané ze seminářů, učení propagovaná kapacitami světové ezoteriky. Nazval bych to podléhání duchovním předsudkům. Většina čtenářů bude souhlasit s tím, že materialista i nábožensky věřící člověk mají své předsudky. Už méně se však připouští, že také člověk na duchovní cestě často podléhá předsudkům. Může pak považovat za automaticky správné informace, které jsou již pro dnešní vývoj přežité, nežádoucí, svádějící vývoj do slepých uliček.

Co je to svoboda ega?

Svobodou ega, ať už hmotného nebo duchovního, chápu především možnost dělat si, co chci. Možnost vybrat si jakoukoliv cestu, která se mi líbí. Možnost vyznávat takové učení, které mne na první pohled zaujalo. Nebo vybrat si takové učení, které je většinovým míněním nejčastěji přijímáno. Nebo takové učení, které vytvořil člověk ve světě uznávaný. 

Duchovní ego chce mít možnost dělat cokoliv, vybírat si jakékoliv cesty, o kterých se říká, že dávají výsledek. Používat všechno, co vyhovuje touhám, žádostem nejvíce zviditelněných částí mé vlastní bytosti. Nesledovat přitom, jestli tato cesta nejde ve skutečnosti na úkor celkové vnitřní harmonie mé bytosti. Jestli opravdu vyjadřuje zájmy celé mé kompletní bytosti a nikoliv pouze jejích částí a oblastí – rozumu, hmotné části bytosti, potřeby se zviditelnit, nepřiměřené úcty k autoritám, potřeby splývat s většinovým duchovním proudem, touhu po uznání a postavení (ať už vědomou nebo nevědomou), atd.

Hmotné ego navíc nebere ohledy na to, co se děje s druhými, jestli případně má volba nepoškozuje druhé. Jestli není na úkor jejich svobody. Nebo dokonce jestli není na úkor jejich života. Nejen hmotné, ale často i duchovní ego navíc neberou v úvahu, jestli moje volba není na úkor Přírody, její celistvosti, její celkové harmonie. Je proto přirozené, že svoboda ega, hmotného i duchovního, jde mnohdy na úkor vnitřní čistoty vlastní bytosti, i na úkor Přírody, jejíž jsem součástí, a bývá také prosazována na úkor svobody druhých. Ve vyhrocených situacích může být dokonce prosazována i na úkor života druhých.

Co je to duchovní svoboda?

A co naopak považuji za duchovní svobodu? Nebýt omezen a ohraničen předsudky a zájmy ega na své duchovní vzestupné cestě. Nenechat si diktovat vlastním egem podmínky svého života, na kterých musím nezbytně trvat. Nenechat si egem vnutit jakékoliv cesty životem, které se zdají být výhodné z hlediska posuzování ega – někdo vlivný je doporučuje, taková cesta dává pro mne nejvyšší přínos a nejrychlejší výsledky s co nejmenší vynaloženou námahou.

Duchovní svoboda znamená dokázat si v životě volit takovou cestu, která mne ničím neomezuje v možnosti neomezeného duchovního vzestupu přes všechny bariéry a duchovní prahy. Která ničím nerozmělňuje tuto moji výjimečnou příležitost být na přímé cestě ke stále vyšší a vyšší duchovní pravdě.

Součástí duchovní svobody je i zcela automatické vnímání a sledování svého okolí – zda něco z toho, co dělám, není na úkor jiných bytostí, jiných forem života nebo celé Přírody. Duchovní svoboda automaticky uznává, respektuje a přijímá právo na stejnou svobodu všech dalších bytostí a jiných forem života kolem mne. Témata zpracovávaná na duchovním vzestupu mne pak postupně vedou k tomu, že to, co je dobré pro mne, se stává dobrým a správným i pro druhé, pro celé mé okolí i pro samotnou Přírodu. Což je právě to, co svoboda ega neuznává. Podstatné je pak to, že duchovní svoboda nejde proti svobodě druhých lidí nebo na úkor svobody druhých.

Duchovní svoboda je jedinou skutečnou svobodou

Proč je duchovní svoboda jedinou skutečnou svobodou? I přes rozsáhlé ovládnutí lidské civilizace temnými silami stále ještě existuje světelný řád Univerza, jemuž jsme jako bytosti Světla do jisté míry podřízeni. Tímto řádem je dáno, že nemůžeme být skutečně svobodní, dokud tu neexistují pojistky, abychom neničili sebe a okolí.

Tato možnost ničivých akcí vycházejících z naší vlastní bytosti bude existovat do té doby, dokud nebudeme karmicky dočištění a nedosáhneme vysoké vnitřní harmonie. Dokud do svého každodenního režimu nezařadíme pravidelnou energetickou očistu a současně dokud nebudeme všechna svá důležitá osobní rozhodnutí ověřovat duchovní komunikací se silami Světla vedoucími vývoj. A také dokud nebude v tomto světě bez výjimek fungovat čistá a spravedlivá karmická instituce.
_______________________________

Jiří Novák
https://www.novaduchovnicesta.cz/