ZLATÉ SVĚTLO 2012

Marie Magdalena prostřednictvím Pamely
Překlad do angličtiny Maria Baes a Frank Tehan

Drazí, milovaní přátelé, já jsem Máří Magdaléna, vaše sestra. Jsem tu s vroucím srdcem. Jak tu spolu opět sedíme, cítím pro mě tak známé spojení s realitou Země. Tak často jsme spolu sedávali v kruhu stejně smýšlejících přátel a ladili se na přítomnost a budoucnost. Během všech našich životů to pro nás byl zas a znovu zdroj podpory a povzbuzení, jak vzájemně rozpoznat stejnou touhu, stejnou žízeň po svobodě a radosti a stejnou touhu po opravdovém spojení.

Jsme tu společně na prahu nové doby a vy jste uprostřed významné změny. Energie novátorství, která nyní protéká Zemí je jako velká vlna, která omývá celé pole lidských myšlenek, činů a pocitů. Ve skutečnosti je to obrovská vlna oslňujícího Světla, která se šíří vaší dimenzí a která vás volá a probouzí. Může vás také někdy vylekat, neboť tato vlna nové energie přivádí vše ve vašem životě do chaosu. Zdá se, jako by nic nezůstalo při starém: práce, vztahy, živobytí a váš každodenní život – vše se zdá být v nepořádku. Proč se tak stalo? Co se to děje? 

V této době jste vyzýváni, abyste se přihlásili a ujasnili si, co jste a nejste vy. A tím „vy“ nemyslím vaši pozemskou osobnost, která je formována vnějšími vlivy: vašimi geny (které taktéž přichází z vnějšku), rodiči, výchovou, společností, vzděláním, atd. Není to tato osobnost, kterou oslovuji, když říkám „vy“, je to hlubší podstata, kterou jste. Je to ono „vy“, které je nezávislé na tomto světě a nezávislé na předsudcích a normách přijatých od společnosti. Je nezávislé i na těle, které obýváte a jehož reakce jsou taktéž ovlivněny vnějšími stimuly. Opět sestupte do svého vnitřního jádra a vzpomeňte si na to, kým jste! Jste věčným vědomím, které dává a udržuje život vašeho těla a které zde dočasně získává pozemské zkušenosti. Toto vědomím, kterým do největší hloubky jste, je plné života! Je tvořivé, zářivé, dobrodružné a zároveň hluboce ví – je zakořeněno v Bytí. 

Toto vědomí, kterým jste, není abstraktním zákonem. Není to Bůh, který žije daleko mimo vás, ale živoucí a zřetelné vědomí – vy sami jste Jím! Cítíte, jak vámi toto vědomí protéká v okamžiku, kdy jste si nejvíce vědomi toho, kým jste, když víte, co vám přináší radost, když jste dojati tím, co chcete a také, když cítíte, co nechcete. Tato základní schopnost rozlišovat a být schopen říct ano nebo ne tomu, co cítíte anebo necítíte jako dobré, vás udržuje ve spojení s tím, kým doopravdy jste – s vaší duší a věčným Bytím. V tuto chvíli je toto Bytí vyzýváno, aby zaujalo ústřední místo ve vašem životě a rozhodlo o tom, co vám patří a co vám nepatří. 

Život vás nyní vybízí, abyste se vydali na cestu nového, na vlnu nové energie, která v této chvíli proniká zemskou atmosférou. Na toto pozvání můžete reagovat dvěma způsoby: můžete jít s proudem tohoto toku nové energie nebo mu odporovat. Pakliže se spolehnete na tento proud a dovolíte si být unášeni jeho silou, dostanete „křídla“ a budete poháněni jeho dynamikou. Dělat to může být děsivé, protože musíte propustit staré – ale zároveň je to vzrušující a osvobozující!

Můžete jít také proti tomuto současnému proudu, obávat se toho, co nového se chystá přinést a bát se propustit zjevné bezpečí starého. Když se tak děje, dáte se do boje proti silám, které chtějí změnit váš život zevnitř. Tento vzdor a odpor je forma boje a pokud vzdorujete takto silnému proudu, dojde k jistému druhu utonutí. Věci vás pak mohou začít uvnitř a kolem vás dusit a tížit. Chybí ve vašem životě pevné ukotvení, neboť nedůvěřujete těmto ohromným silám, které chtějí váš život vést.
 
Je vždy možné vrátit se a říci tomuto proudu „ano“. V okamžiku, kdy se vzdáte a pustíte se, můžete znovu prožívat, že jste neseni, že v tomto proudu je smysl a to vás přivede na místo, které je krásné a příjemné. Je důležité být si vědomi toho, že když protestujete, jste stále krmeni hrozivými obrazy minulosti. Existují obrazy, které považujete za tak posvátné, že vás ani nenapadne, že jsou ve skutečnosti hlasem strachu. Může se tudíž stát, že jste tak zaneprázdněni vzdorem, že si neuvědomíte, že stojíte proti něčemu dobrému, co se chce ve vašem životě ukázat.Domníváte se, že ulpívat na starém bez toho, aniž byste viděli strach a seznámili se s ním, je správná cesta. Zvykli jste si na žití ze strachu, když jste vyrůstali v ustrašené společnosti. 

Dnes vás zvu prostřednictvím jednoduchého experimentu, abyste přezkoumali, do jaké míry jste zabředli ve starých zvycích strachu a jak odoláváte tomu, co chce proudit vašim životem. Abyste mohli učinit tento myšlenkový experiment, musím nejprve říci něco víc o novém světě, na jehož prahu stojíte. Představte si před sebou realitu nové Země jako Zlaté Světlo. Nebudeme popisovat fyzické detaily tohoto světa, ale spojíme se s ním na energetické úrovni, abychom jeho realitu pocítili. Myslete na své sny, na své vize nového, na milující realitu na Zemi podporovanou spojením ze srdce. Pohleďte na Zlaté Světlo, jak vyzařuje z této reality a kontaktujte se s tímto Světlem. Pozorujte, zda můžete pustit toto Zlaté Světlo do svého těla. Pociťte, jak je jemné a zároveň i milující a mocné. Toto Zlaté Světlo spojuje. Ničemu nevzdoruje. Říká „Ano“ všemu, a proto může pronikat vším, jak temnými, tak světlými oblastmi.
 
Je to Světlo Lásky. Je to Světlo alchymie, která transformuje Temnotu (olovo) ve Světlo (zlato). Ve Zlatém Světle má vše smysl a hodnotu – neexistuje zde boj mezi Světlem a Temnotou. Pociťte sílu tohoto Zlatého Světla. Je to zrození Kristovského vědomí ve vás všech. Když ztělesňujete toto Světlo, nemusíte se odtahovat od temnoty a tíhy, můžete být zcela přítomni v pozemském světě. Můžete být tím, kým jste uprostřed chaosu kolabujícího starého systému, který právě nyní nastává ve světě kolem vás. Nemusíte nikam chodit, jen si udržte toto Zlaté Světlo v sobě. Je to Světlo nového světa, světlo vaší duše. Nemusíte se světu vyhýbat. Jediná věc, která se od vás žádá, je udržet si víru v toto Zlaté Světlo. Uvědomte si ho v sobě, je tiché, klidné a sebevědomé. Pociťte sílu této energie, která vás nese a podporuje. Pociťte, jak se zarývá do vašich chodidel, má substanci. Pociťte, jak toto Zlaté Světlo proudí vašimi chodidly do Země a zapaluje všude semínka Světla. 

Pociťte nyní znovu přítomnost tohoto Zlaté Světla uvnitř vás a pozorujte, kde se vás energie starého drží. Pohleďte zvláště na oblast svého srdce a spodních energetických center: na váš žaludek, pupík a kostrč. Jsou zde provazy energií, které vás drží zpět a spojují vás stále se starou zemí, která je ovládána strachem, hodnocením a bojem? Klidně to pozorujte a ptejte se sami sebe,„Kde stále vězím na starém?“ „Ukaž mi to přímo a jasně, protože si to chci plně uvědomit.“ Ve chvíli, kdy se staré objeví a vy vidíte provazy, které vás s tím svazují, pociťte energii, kterou obsahují. Co je to, co vás stále spoutává se starým – je to strach nebo nejistota? Je to pocit méněcennosti, který se neodvažujete propustit, i když víte, že vám již nepatří? Co je to, co vás potlačuje a udržuje stranou od zaměření pozornosti na to, co vás činí ohromnými?
 
Podívejte se pozorně na to, co vás nejvíc ochromí nebo zastaví. Možná vidíte dítě, které ztělesňuje tuto energii: vystrašené dítě, nejisté dítě, potlačené dítě nebo dítě agresivní. Buďte si prosím skutečně vědomi emocionální dynamiky a pochopte to. Tím snadnější pro vás bude nechat to odejít. Neexistuje nic tak osvobozujícího jako vidět jasně to, kým jste. I když může být skličující uvědomit si, jak stále tu a tam vězíte ve starém, přesto je vždy lepší mít tuto studnici ve svém zorném poli, než potlačovat strach a nechtít ho spatřit. Zlaté Světlo nikdy neodmítá. Nechejte vše v sobě, co se stále obává nebo vzdoruje novému, aby se zjevilo v denním světle – je to cenné a má to smysl. Pokud si jasně uvědomujete pouta se starým a cítíte, jaké to je, pak do této oblasti necháváte proudit Zlaté Světlo. Nesnažte se zpřetrhat provazy s minulostí. Jen jim umožněte, aby jimi pronikalo Zlaté Světlo, které je vřelé i plné pochopení.

Nebojujete se svým strachem, nejistotou a závislostí na starém. Obklopte je Zlatým Světlem, empatií a soucitem. Není nutné proti tomu bojovat. Boj to ještě zhoršuje, protože vyvolává vzdor v částech vás, které ještě nejsou ochotné či schopné spojit se s novým. Dovolte lásce, aby tyto části roztála a utišila. Pokud řeknete vyděšeným a nejistým částem sebe sama, že jsou vítány takové, jaké jsou, začnou se uvolňovat a měnit. Udržujte všechny své vyděšené a vzdorovité části a nepopírejte je. Řekněte jim, že je milujete a že půjdete vpřed spolu s nimi. Ty části, které jsou stále vystrašené nebo vzdorovité, obsahují ohromnou sílu a vy ji nechcete ztratit! Vy chcete tuto energii transformovat a to se může stát jedině prostřednictvím lásky. Nyní dovolte vnitřnímu dítěti, aby k vám přistoupilo. To dítě, které nejjasněji zrcadlí vzdor, strach a nedůvěru v sebe sama. Přijměte toto dítě ve svém srdci, obklopte ho Zlatým Světlem a řekněte mu, jak jste rádi, že jste ho našli. Nyní, když je s vámi ho můžete vzít „pod svá křídla“ a postarat se o něj, aby již nebylo více předmětem popudů a popichování zvenčí, jež podporují strach. 

Nyní vás chci vzít k nadcházejícímu roku, roku 2012. Jsme v posledním měsíci roku 2011 a zima je přirozeným časem přeměny. Časem obrácení se dovnitř a příprav na nové. Bylo řečeno mnohé o tom, co rok 2012 přinese. Ráda bych vás vyzvala k tomu, abyste zcela propustili vše, co jste o roku „2012“ slyšeli nebo četli. Tohle jsou taktéž vnější ponoukání. Raději bych, abyste si dovolili pocítit, co znamená pro vás, ne pro svět. Spatřete světlo nebo barvu zobrazující tento rok a pociťte tuto energii, jeho možnosti. Klaďte roku 2012 otázky: „co je pro mě tento rok nejvyšším potenciálem a jak tento potenciál mohu realizovat?“ „Co je pro mě důležité vědět a konat?“

Představte si velmi vysokou vlnu na moři a to, že sedíte na vrcholu na jejím hřebeni. Být nesen touto vlnou je nádherné a vzrušující. Dovolte si pocítit uvnitř, když vás nese, protože být na vrcholu této vlny znamená, že jste v proudu svých nejvyšších možností a umožňujete tomuto proudu života, aby vás vzal, kam si přeje. Co se chce, abyste se vzdali tomuto pohybu a jak mu můžete říct „ano“? Dovolte pocitu, který máte na vrcholu vlny jednat za vás. Na vrcholu této vlny žijete v Pravdě a tím, že se vracíte do tohoto pocitu, se můžete naladit na to, co vám příští rok přinese. Vždy věřte svým vlastním vnitřním signálům. Co je u vás podporováno vnějším světem jako „informace“, například ve formě předpovědí a očekávání konců světa, není nutně založeno na jasném myšlení nebo cítění. Existují poslové, kteří mluví ze strachu, z potřeby po senzacechtivosti a dramatu a jejich zprávy vás mohou mást. Stejně tak však existují zprávy Světla, které rozdávají mír a klid. Rozlišujte na základě toho, co cítíte. Mám z toho dobrý nebo špatný pocit? Vy jste kotvou. 

Na závěr bych ráda upoutala vaši pozornost na náš malý kruh, který se tu dnes v tomto místě shromáždil. Představte si, že v našem středu je oheň, který hoří a my sedíme kolem něj – je to oheň srdečnosti a inspirace. My všichni jsme vyživováni tímto ohněm, je to oheň našich srdcí. Představte si, jak jeho žár září na vaše tváře, jak odráží vaši naději, touhu, smutek a pochyby. Když se na vašich tvářích objeví tyto výrazy ve světle ohně, ukážou se jako velmi lidské a průzračné. V teplém a jemném světle tohoto ohně je všemu dovoleno být takové, jaké je. Dopřejte si tohle teplo, tohle Zlaté Světlo. Stále v sobě pociťujete stopy Noci Duše, temnoty, která vás lapila. Nyní se obklopte teplým Světlem. Vždy tak můžete učinit. Velebte sami sebe, buďte hrdí na to, kým jste a uvědomte si, jak stateční jste. Procvičujte se ve schopnosti vybavit si vše, co jste již dosáhli, co jste schopni dělat a co jste přestáli. Potvrďte svoji vlastní velikost a nenásledujte myšlenky, které vás činí malými. Nechť se tento oheň rozšíří ve vatru, aby jiskry dosáhly za tento kruh a přenesly se k mnoha dalším lidem a kruh se tak zvětšoval. To je mé Novoroční přání pro vás a pro všechny, kteří to budou číst nebo poslouchat později. 

Marie Magdaléna

© Pamela Kribbe 2012
www.jeshua.net 

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz 

Brána Marie Magdaléna prostřednictvím Pamely

Překlad do angličtiny Maria Baes a Frank Tehan

Drazí přátelé, jsem Marie Magdaléna. Znáte mě, má osoba a tvář se stala součástí vaší historie a tak došlo k jejímu zkreslení a zkažení. Vy však můj původ znáte, protože žijeme ze stejného zdroje – onoho prostoru v srdci, Domova duše.

Byli jste poháněni stejnou touhou, která mě ovládala během mého života na Zemi. Touha, dychtění po pravdě, po tom, co je skutečné, po podstatě. Touha žít z vaší duše, z inspirace, z jádra – to je to, na čem vám záleží. 

Žít tímto způsobem může způsobovat bolest. Přivádí vás to k vašim nejtemnějším částem, protože žít z vnitřního jádra znamená, že musí být vše spatřeno. Světlo musí svítit na vše, tudíž se můžete stát jedním a úplným. Mnoho lidí se věnuje boji se sebou a vidět to je bolestivé. Lidé často žijí představami, obrazy a zidealizovanými soubory pravidel, jak být úspěšnou lidskou bytostí, která je ve světě uznávána a respektována. Pak než se nadějete, jste unášeni názory a požadavky hlavního proudu společnosti. Cítíte, že se musíte přizpůsobit jejímu způsobu myšlení, abyste byli atraktivní a dobří v očích světa. To vás odvádí od vašeho vnitřního jádra a tímto způsobem se sebou ztrácíte spojení. Stále je tu však hlas, který říká: „Běž dovnitř, objev, kdo jsi.“ V takto otevřeném prostoru bez jakýchkoli hodnocení můžete objevit, kdo jste: světlé i temné stránky a vše, čím jste prošli: své pocity, emoce a reakce.

Milovat sám sebe znamená otevřít se tomuto prostoru uvnitř, být sám se sebou a pozorovat, co tam je. Přesto přichází onen hlas z vnějšku, až příliš často hlas strachu, který říká: „Buď dobrý, buď poslušný a přizpůsob se normám. Neprojevuj se v očích druhých lidí odlišně nebo divně.“ Vy tak znovu ztrácíte otevřený prostor a vnitřní dialog se sebou samými. Nutíte se do okovů, soudíte podle standardů vnějšího světa, společnosti, a když tak činíte, ubližujete sami sobě. Tak jste často zmítání mezi žádostmi světa, jež jsou často hlasem strachu, a pláčem duše, který by vás vedl dovnitř, do jádra toho, kým jste. Jak se můžete vypořádat s tímto bojem, s tímto přetahováním mezi vnitřním a vnějším, mezi jádrem a vnějškem?
 
Naslouchejte hlasu svého srdce. Vyberte si. Vyberete si cestu, po jaké chcete v tomto životě jít. Rozhodněte se pro ni celou svou intenzitou, bezpodmínečně! Ponořte se do hlubin, kde vítězí skutečná láska. Vězte však, že v tomto hlubokém prostoru neexistuje žádné dno a můžete to pociťovat jako skok do propasti, do prázdnoty. Nebudete již více podporováni souhlasem, pochvalou a uznáním druhých, budete stát samostatně.
 
Pociťte na chvíli tento ohromný prostor ve středu svého srdce, kde neexistuje žádné hodnocení a zidealizované obrazy toho, kam byste měli jít. Přítomno je pouhé Bytí, čisté Bytí. Dokážete ustát tolik svobody nebo byste raději zůstali na vodítku norem a hodnot, které stanovují druzí?Dokážete se potopit do hlubin? Umíte skutečně žít?
 
Život vás vyzývá, abyste skočili do neznáma, a to je děsivé. Avšak omezit se na úzkou cestu toho známého a nežít život naplno, je horší. Tak se pak stáváte otroky vnějších podnětů, ztrácíte „sebe“ a nejste již šťastní. Nalezení skutečného uspokojení v životě může přijít pouze s tím, když následujete proud svého srdce. Váš tlukot srdce, který je ve vesmíru jedinečný, zná cestu sám. A někdy, když se ztratíte, je třeba projít temným obdobím, aby vás vrátilo zase zpět k sobě a pomohlo vám vzpomenout si, kým v nejhlubším jádru jste. Všechny vnější jistoty odpadnou a jelikož jste žili podle vnějších norem a ideálů, máte pocit, že je vše ztraceno, že jste se propadli do hluboké, černé díry – a to se zdá hrozivé! Nazývá se to „Temná Noc Duše“, přesto je jen průchodem.Dovádí vás to k Bráně, k té, která otevírá onen svět. Která otevírá něco většího, výhled, který si vaše obvyklé vidění, podmíněné strachem a starými myšlenkami, nemůže představit.

Představte si, že jste v temném tunelu. Nevidíte dokonce ani stěny tunelu a cítíte se obklopeni prázdnotou. Na prázdnotě není nic špatného. Prázdnota ve své podstatě není ani zlá ani špatná, je to absolutní otevřenost bez jakýchkoli předsudků či očekávání, na které by byla odkázána. Přesto ve vás prázdnota vyvolává strach, jako by vás ničila. To, co prázdnota skutečně ničí, jsou staré identity, které jste pokládaly za svou součást. Vězte však, že to, kým skutečně jste, nemůže být zničeno, to nemůže zmizet. To je věčné a neomezené právě tak jako prostor ve vašem srdci, o kterém jsem hovořila předtím. Onen prostor je tam – pořád. Představte si, že přijímáte prázdnotu a nedostatek jistot a zároveň cítíte svou sílu a nezávislost. Pak už nejste připoutáni k tomuto světu, jste svobodní do hloubi svého bytí!

Nadále si představujte, jak procházíte temným tunelem a náhle se před vámi zjeví Brána.Pozorujte, co s vámi tento obraz udělá: bojíte se Brány nebo jí chcete projít? Jsou dveře těžké a zavřené nebo jsou pootevřené a prosvítá jimi Světlo z druhé strany? Jen ho přijměte, nemusíte dělat vůbec nic. Představte si nyní, jak stojíte před touto Branou a dáváte ruku proti ní. Dovolte energii Brány, aby vámi proudila. Brána je hranicí, za kterou leží nové, to, co vám chce vaše duše ukázat, jakmile budete připraveni. Tím, že umístíte svou ruku na Bránu se seznamujete s novým a s tím, co chce proudit do vašeho života – v rytmu, který vám vyhovuje. Vnímejte, jestli to můžete přijmout. Jestli můžete přijmout energii nového, energii Domova a své duše. Nechte ji proudit vaší dlaní a celým svým tělem tak, jak je vám příjemné – ne příliš málo a ne příliš moc. Energie proudí kolem a skrze vaší hlavu, ramena a srdce, a jde dokonce hlouběji: do vašeho břicha, do pánve, kostrče a přes vaše nohy do chodidel. Buďte si vědomi toho, že pokud jste v Temné Noci Duše, něco nové vás za touto Bránou čeká, ačkoli to stále nedokážete vidět nynějšíma očima. S novýma očima uvidíte onu realitu na druhé straně Brány a vyvinete tyto nové oči tím, že necháte odejít starý způsob života. Když se již nebudete pevně držet jistot a přetrvávajících vzorců, na kterých jste předtím lpěli. 

Jak poznáte, že jste připraveni propustit staré? Často je to prostřednictvím pocitů rozladěnosti, hněvu, nespokojenosti nebo zoufalství a beznaděje, které naznačují, že již nechcete věci tak, jak jsou. Můžete pak uvažovat: „Už tu nechci být. Nechci žít na Zemi“, ale to, co ve skutečnosti říkáte je: „Nechci už starý způsob. Nechci věci tak, jak jsou.“ Nicméně vaše mysl, formována tak, jako v minulosti, si nemusí ještě představit, že existují jiné cesty, a proto se Temná Noc Duše stává zoufalou a intenzivní. Jak odpadává staré a nové ještě nepřichází, jste na hranici a tento temný tunel vás nutí si vybrat. Buď pokračujete v následování hlasu svého srdce a zůstáváte sami sobě věrní nebo ustoupíte zpět k hlasům z vnějšku: hlasům strachu, známého a minulého.Snažně vás prosím: pokud nyní ve svém životě prožíváte Temnou Noc Duše, zůstaňte s ní, pokračujte dovnitř a pociťte, co tam je. Pokud je tam strach, nejistota, smutek nebo zoufalství, nesuďte je, zůstaňte s nimi a neodcházejte od nich.

Vaše Světlo je silnější než všechny tyto emoce, které nejsou koncovým bodem, nýbrž zastávkou na cestě. Vnímejte v dálce Bránu, která tam již je! Spojte se s energií nového za pomocí této Brány. Jednoho dne se dveře Brány široce otevřou a uvidíte je před sebou. Možná je to příliš, cítit to vše teď. Pozorujte to však na chvíli z dálky. Jaké to bude, až se Brána široce otevře a vy jí projdete? Co vás tam čeká? Jaké pocity to ve vás vyvolává? Nemusíte ještě jít za tuto Bránu, vše přijde ve správný čas. Pociťte však její příslib: krásu Světla, požitek, radost a úlevu toho, že tam jste. Pociťte klid zdejšího života a radujte se, neboť tato cesta, po které nyní putujete – ta, která je jako temná noc, jež oživuje váš strach, tam vede!

Udržujte tento pohled před svýma očima a vaše cesta bude jednodušší. Držím vás za ruku, pociťte mou přítomnost. Pokaždé, když se Brána otevírá, činí nás to šťastné a cítíme se s vámi všemi hluboce spojeni. My všichni jsme navzájem propojeni a každý jeden krok, který jednotlivec vykoná, v sobě přináší něco z nás všech vůči Celku.

Marie Magdaléna

© Pamela Kribbe 2012
www.jeshua.net 

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz 

Marie Magdalena

***** DCERY BOŽSKÉ MATKY *****
MARIE MAGDALENA - prostřednictvím Celia Fenn

Já jsem Marie Magdalena. Asi už jste o mně slyšeli, avšak jen málo z vás opravdu ví, kdo jsem a kým jsem byla. Neboť jsem byla ženou toho, kdo je nazýván Jeshua ben Josef. A ano, existuje o nás a našich životech spousta příběhů. Oba jsme byli Avatary Nového věku Kristovského vědomí, avšak ti, kteří sepisovali dějiny, byli ovlivněni svojí vírou, že jedinou důležitou zkušeností byla ta mužská, a tak život ženského Avatara, Marie Magdaleny, byl zapomenut a přehlížen.
Avšak pro zachování rovnováhy budoucího Zlatého věku bylo nezbytné, aby se narodil Avatar v každém z obou pohlaví a rovněž to, aby se tito dva sjednotili jako partneři a tím vytvořili dokonalý model rolí pro nadcházející Věk Světla. A tak se také stalo!
Narodila jsem se do obyčejné izraelské rodiny, ale já sama jsem nikdy nebyla „obyčejná“. Od okamžiku, kdy jsem byla počata jako Člověk, jsem v sobě nesla Svatý plamen Posvátného ženství. Narodila jsem se jako dokonalé „Kristovské“ dítě – dívka. Byla jsem „dcerou“ Božské Matky v lidské podobě.
Stejně jako Jeshua jsem byla vyškolená ženami v tajném učení Essenských. Stejně jako on jsem byla velkým zázrakem, protože moje moudrost a znalosti o dávném umění ženské moudrosti dalece přesahovaly můj věk.
Ano, moji drazí, byla jsem vyškolená, abych se stala Strážkyní Posvátného plamene ženské moudrosti, oné síly Posvátného ženství. A to stále je mým úkolem a mojí prací i v těchto časech. Nyní k vám přicházím proto, že Vzestoupená Země je znovu připravená uvítat ženského Avatara – dcery Božské Matky.
Je mezi vámi spousta těch, které jsou připravené přijmout „výcvik“ od Ducha, neboť jste dosáhly takové úrovně vědomí, která vám umožní být tím, kým jsem byla Já – nositelkami Plamene Božské Matky.
A jak mocný je tento plamen – je čistou nepodmíněnou Láskou a projevuje sám sebe na všech úrovních, včetně roviny fyzické a sexuální.
A protože oranžovo-růžový paprsek Božské Lásky skrz naskrz promyl vaše bytí a pročistil a rozpustil přitom tisíciletí mentálního, emočního a sexuálního potlačování a zneužívání, jste nyní, moje milované sestry, čisté a svobodné, abyste mohly vyjadřovat tento Božský plamen prostřednictvím vašich těl.
Učením zmiňovaného Posvátného ženství je extáze a jednota – základní životní právo každé ženy. A právo na moudrost a dovednosti, které každé ženě umožní vyjadřovat svoji extázi a radost prostřednictvím vztahu, který se stane Posvátným spojením, vyjádřením duchovní moudrosti a bezpodmínečné Lásky.
Je to právě tohle vášnivé sjednocení sexuálního a spirituálního, které vedlo k odstranění příběhu Marie Magdaleny a jejího Posvátného sjednocení s Jeshuou ben Josefem z příběhů, které se zachovaly o Jeshuově životě. A ano, byla jsem nazývaná prostitutkou a „nečistou“ kvůli svému vědění o darech sexuální extáze. Jak smutné bylo to, že tato cesta Posvátného ženství nebyla ctěná a přijímaná společně s cestou Posvátného mužství, kterou představoval Jeshua. Tohle opomenutí ve skutečnosti vedlo k překroucení Pravdy o našich životech. Protože skutečná cesta Avatara neznamenala utrpení a mučednictví. To byla pozdější interpretace těch, kteří sledovali jiné zájmy. Skutečná cesta Avatara byla vytvořit cestu pro Extázi a Jednotu prostřednictvím bezpodmínečné Lásky. A toho jsme oba dosáhli! A byl to právě tento velký čin, který nám nyní umožňuje přinášet vám toto učení o Posvátném sjednocení a o cestách Posvátného ženství a Posvátného mužství. A právě tento velký skutek korunoval naše životy a je to Láska a Radost, kterou si přejeme dále předávat jako náš odkaz, nikoli utrpení a krveprolévání v nesčetných válkách a křižáckých taženích, které byly vedeny v nesprávně uchopeném porozumění přirozeným energiím Posvátného mužství a mylném chápání Jeshuovy cesty!
Drahé sestry, tím jak na vaší planetě upadalo vědomí, jste byly vedeny k tomu, abyste věřily, že je správné odpojit se od svých těl a potlačovat svoji sexualitu a svoje touhy. Učili vás, abyste přerušily propojení mezi duchovním a sexuálním a ztratily jste radost a extázi, která vyplývá ze sjednocení. Byly jste učeny, že toto potlačování bylo "službou" a že to tak Bůh schvaloval a doporučoval. A tak jste trpěly a stávaly se rozhněvanými a zbavenými své vlastní síly a tolik z vás dosud ještě stále je.
Nejdražší sestry, nastal čas znovu pozvednout svoje vědomí a uvidět, že vaše tělo je Chrámem vaší Duše a vašeho Ducha. Je tělem Ženství, tělem ženy a je Chrámem Posvátného ženství. Je to tahle mocná a posvátná energie, plamen ženské solární energie, která vám umožňuje prožívat Zdroj energie, kterým je Velká Matka. A umožňuje vám také prožívat extázi ve vztahu se svým Dvojplamenem, ve kterém se Posvátné ženství a Posvátné mužství sjednocuje ve službě tomuto Zdroji a jeho Lásce ke Všemu, co jest.
Je toho spousta ke sdílení, co se týká znalostí a vědění o cestě Posvátného ženství a těšíme se, že s vámi budeme tuto Lásku sdílet během nadcházejících měsíců. Ale dovolte mi, abych skončila tam, kde jsem začala. Protože tím, jak se učíte o tom, kým jsem, budete poznávat, že Já jsem součástí vás samých - Kristovská nebo "Křišťálová" žena Nové Země.
________________________________________


Copyright ©2005 Celia Fenn, Starchildglobal
Zdroj: www.starchildglobal.com
Z anglického originálu pro www.kruhysvetla.blog.cza www.channeling.wbs.cz přeložila Lenka S.

Podmínky pro kopírování článku:
Tento článek je v nezměněné a nezkrácené podobě možné volně kopírovat a nekomerčním způsobem dále šířit pokud bude uvedena celá tato poznámka se zdroji textu a aktivními odkazy.

MÁŘÍ MAGDALÉNA - LIDSKÉ INKARNACE ***

Zápisky z minulých životů


Píše se rok 34 n.l. a děj se odehrává v Palestině. (silné emoce – pláč) Chodila jsem s Ježíšem po Judei. Jmenuji se Marie a je mi 29 let. 

Dívám se, jak se mele obilí. Jsem těhotná, dívám se a ruce mám na břiše. Soustřeďuju se na ten kamenný mlýnek, upoutal mě jeho zvuk. Chystáme mouku pro lidi na shromáždění. Jsem z toho nervózní. Nejsem z toho nadšená. Vydávám rozkazy a nakládáme mouku na osly. Jsem nervózní, cítím brnění v rukou a bolest v zádech. Pořád se rozhlížím na všechny strany. Už je čas odjet. Ti, co měli přijít, jsou nezodpovědní. Spoléhají na nás a myslí si, že se o to nemusí starat. Jedeme k táboru, kterému vezu zásoby. Jdu nahoru za Petrem. Jsem na něho rozzlobená. Nelíbí se mi, jak komunikuje. Přemýšlím, co s těma lidma budeme dělat. Je to nebezpečný, mohli by na ně přijít vojáci. Petr vychází ze stanu, za ním Jakub a Filip. Přesvědčuju je o tom, že tábory jsou pro lidi nebezpečný. Petr se ptá, jestli jsem přivezla zásoby. Chce, abych chodila s nima. Hádáme se, cítím strach a zlost. Odcházím, nasedám na osla a odjíždím domů. Bolí mě záda, mám porodní bolesti. (drží se za kříž) Jsem docela klidná, jenom ten blížící se porod mi dělá starosti. 

Starší vousatý muž (Pavel) na mě křičí. Zakazuje mi mluvit s těmi lidmi. On je apoštol a já jsem jenom žena. Zároveň ale chce, abych chodila s ním a pochlebovala mu. To ale nebudu dělat. Tak to Ježíš nechtěl. Jsem naštvaná, šaty na mě vlají. Jsem ve vysokém stupni těhotenství. (vzlyky, kašel) Z rozčilení dostávám porodní bolesti. Začínám rodit. (vzlyká, hluboce dýchá) Přichází porodní bába, uklidňuje mě a pomáhá mi. Porod trvá dlouho, jsem vyčerpaná. Porodila jsem. Bába mi dává do náručí holčičku, je krásná. Budu jí říkat Miriam. Škoda, že jí nemůže vidět její otec. Manžela zabili římani, ukřižovali ho. Přáli si to židovští kněží, aby nebouřil lid proti nim. Vždyť hlásal jenom to, co nám předávali předkové. Nehlásal nic proti víře, naopak. (plačtivě) Proč? Vždyť neříkal nic špatného. Oni se ho ale báli. Je mi tak líto, že nikdy neuvidí svoji dceru. (pláč) Usínám. Probouzím se. V domě je návštěva, ale nechci nikoho vidět. Zase usínám. Probouzím se, abych nakrmila dítě. Jsem unavená. Ležím takto týden. Pokouším se vstát, ale jsem příliš slabá. Mám velkou žízeň. Musím hodně jíst. Jsem slabá. Nechci s nikým mluvit. Usínám. 

Učedníci stále čekají, až je příjmu. Nechci je přijmout, nemohu, jsem příliš slabá. Nemohu s nimi mluvit. Mám strach o svou dceru. Nechci, aby někdo věděl, čí je. 
Vstávám, nechávám si přinést vodu. Stojím v nádobě, kde mě polévají vodou, a koupu mě, oblékám si bílé šaty a beru si bílý šátek. Už se necítím slabá. Furt mě ale brní ruce. Čeká na mě několik mužů. Posílám je pryč. Petr se staví proti mně a říká mi, že ho musím následovat. Říkám mu, že to není moje cesta. Mám z něho strach. Učedníci Ježíše Nazaretského jsou pronásledováni. Mám strach o svoje dítě. 

Dohlížím na domácnost, mám velký dům a hodně sloužících. Bydlí tu i bratr a sestra se svými rodinami. Často k nám chodí Petr a chce, abych s ním chodila na shromáždění. Nechci to, nelíbí se mi, co hlásají. Ježíš to říkal jinak. To není cesta míru a pokoje. Jsme židi a máme zachovávat lásku k Bohu. Popouzí si proti sobě kněží i správu. Toto není cesta, takhle to Ježíš nechtěl. Úřady je pronásledují, musí se schovávat. Petr mi vyhrožuje, že ho musím následovat nebo mě udá. Mám strach. 
Schválně se oblékám do prostých šatů a s několika sloužícími odcházím. Musím utíkat pryč z rodného kraje. Nejdříve jedeme na východ, pak na jih a nakonec na západ. (kašel) Jedu do přístavu ve středozemním moři. Je mi jedno kam, hlavně pryč z Palestiny. 

Jsem římská občanka a tak to není tak velký problém. Sedím z boku na oslu, v zajímavém dřevěném sedle. (kašel) Někam jedeme, ale já vidím jenom toho osla, nic víc. Máme i jednoho koně, jede na něm člověk, který nás vede. Pociťuji smutek, prázdnotu, opuštění a zradu. Nejsilnější je prázdnota a smutek. Jsem sama. Veškerá moje pozornost je soustředěná na dítě. Je písečná bouře, dusím se, snažím se zakrývat dítě. Mám strach, bojím se bouře, abychom nezbloudili a šťastně dojeli. Je to jemný písek a proniká do průdušek a do plic. Zalézá úplně do všeho. 
Někdo se mnou jde vedle osla. Je to můj služebník, jmenuje se Josuf. Je to přítel, který mi chce pomoct. Rezignovala jsem, vzdala jsem to. Je mi jedno, jestli zůstanu nebo půjdu pryč. Vidíme vesnici, ale vyhýbáme se jí. Jsme na útěku, a tak se vyhýbáme lidem. Naše skupinka je malá, tři ženy, pět mužů a jedno dítě. Jsem nesmírně unavená a mám strach o svoje dítě, které mě drží při životě. 
Rozbíjíme tábor, bílé přístřešky. Zboku se blíží karavana, muži jsou připraveni nás bránit. Karavana jde naštěstí dál. Cesta přes poušť nám trvá čtyři dny.

Cítím slané moře, je to příjemná vůně, líp se mi dýchá. Už jsme u moře, to je dobře. Moře je krásně čisté, voda je nádherně modrá. Jsem nemocná, mám horečku. Několik dní jenom prospím. Horečka už odešla, ale ještě jsem stále slabá. Jsme ubytováni u starého rybáře. Ten se mě ptá, jestli jsem slyšela o Ježíši z Nazareta. Říkám mu, že jsem ho neznala, že jsem jenom slyšela, že ho ukřižovali. Rybář je hodný člověk. Jsem každý den silnější a blíží se den, kdy navždy opustím Judeu. Mám povolení odplout na Sicílii. Odplujeme zítra. Je mi smutno, že se musíme rozloučit. Bylo mi tu dobře, ale nemůžu tu zůstat. Ráno se loučím s Natanem. Beru jeho ruce do svých a žehnám mu. Léčím jeho ruce, zítra budou zdravé. Až budu pryč, tak to pozná. 
Odjíždím ze své vlasti a už se tam nikdy nevrátím, vím to. Je mi z toho smutno. Mám strach, že by mě zabili nebo vydali jako křesťanku Římanům. Zároveň je to ale úleva, že od nich budu co nejdál. Ježíš, otec dítěte, je mrtvý, zabili ho Římani. (pláč) 

Josuf prodává zvířata. Nasedáme na loď. Na její přídi mám vlastní přístřešek. Každý na lodi se musí živit sám, a proto musí mít svoje vlastní zásoby. Služebná Anna mi připravuje lůžko. Přibíhají římští vojáci a řadí se na molu. Mám strach. Připlouvá velká římská loď. Vystupuje z ní vysoký římský důstojník. Znám ho, proto se schovávám. Jmenuje se Fabricius. Nechci, aby mě viděl. Odchází s vojáky. Ulevuje se mi. 

Naše loď odplouvá, je to obchodní loď, galéra. Má vesla i plachty. Stojím na zádi a dívám se na vzdalující se břeh. Koukám do dálky a je mi všechno jedno. Moře je hezké, létají tu racci. Nefouká vítr, a tak se musí veslovat. Stojím tu tak dlouho, dokud je vidět aspoň kousek břehu. Kolem lodě se objevují delfíni, je to hezký. (pláč) Odcházím za svou dcerou na příď. Jsem smutná, cítím bolest na prsou a tlak u srdce. Nemůžu se nadechnout, strašně to bolí. Cítím prázdnotu, myslím na svoji rodinu, že už ji nikdy neuvidím. 
Na lodi se zranil nějaký námořník, přinášejí ho ke mně a služka mě žádá, abych mu pomohla. Má zlomené obě nohy a vnitřní zranění. Naštěstí je v bezvědomí. Dávám mu ruku na břicho, druhou mu přikládám na čelo. Modlím se a léčím. Krvácení se zastavuje, bolest ustává, dostává se do klidu. Ještě chvíli mu musím držet ruku na břichu, abych mu vyléčila to vnitřní zranění. Je to mladý chlapec, chci mu pomoct. Napravuju mu nohy, dávám dlahy. Služka mi podává lék z lékárničky. Kapu několik kapek do vody, je to rubínová tekutina. Dávám mu to vypít, pak ho dávají do stínu a nechávají ho spát. Jsem unavená a odpočívám. Během plavby uzdravuju ještě několik lidí. Jejich pozornost mi není příjemná. Chci být sama se svým dítětem, cítím se jako prázdná nádoba. 

Jedeme hodně daleko na západ. Vzdouvající se plachty, na kterých je namalováno oko. Klid, mír a pohoda. Je to egyptská loď. Přistáváme v přístavu s bílými skálami, je velký. Je to ve Francii, dnes se tomu městu říká Marseilles. Kapitán spěchá, jede až do Británie. Josuf s druhým mužem a ženou odjíždějí dál, ostatní zůstávají se mnou. 
Ubytováváme se u směnárníka. V každém římském městě je někdo z našeho lidu. To je na tom krásné. Všude se najde někdo, kdo zachovává Hospodinova přikázání. Jsem šťastná, že jsem mezi svými a přitom daleko od Judee. Směnárník se jmenuje Izmail, má dceru a malého synka. Několik dní žiju u nich. Jako římská občanka mohu koupit statek. 

Zase jedu na oslu. Jedu na svůj statek. Je to takový domeček s bílou terasou a jsou k němu políčka. Na nich pěstujeme bylinky a olivy. Je to dobře schovaný místo v horách. Tady vychovávám svoji dcerku. Cítím se tu v bezpečí, protože o nás nikdo neví. 
Dceři je pět let, poprvé jedeme do přístavu. Jedu ji představit příbuzným. V přístavu je slavnost, dobře se bavíme. Mám o ni strach, že se mi v tom davu ztratí. Dceru nechávám na výchově v jejich rodině. V domě příbuzných mají nemocného otroka. Je to starý muž, chtějí, abych ho vyléčila. Je hodně starý, sešlý věkem. Umírá. Přikládám mu ruku na čelo a mírním jeho utrpení. Jeho čas se naplnil. Mám strach, že se někdo dozví, že jsem tady. Nechci, aby někdo věděl, kde žiju. Jako židé máme spojení s celým světem. 

S místními se moc nestýkám. Občas někdo přijde, že potřebuje pomoct, a tak příležitostně pomáhám nemocným. Bojím se léčit rukama, ukázat tu sílu, kterou ovládám. Vyhýbám se tomu, jak to jde, nechci, aby o tom někdo věděl. I když už uplynulo přes dvacet let, tak se stále bojím. Učím lidi o bylinkách a to, co učil Ježíš Nazaretský. 
Dcera je dospělá, je jí patnáct let a domluvili jsme její sňatek se synem příbuzných. Za tu dobu jsem byla v přístavu jenom šestkrát. Potom jsem už nikdy nesešla dolů do města. Dcera se vdává, ale já do města nejdu. Přichází si ke mně pro požehnání. Je mi smutno. Poslední pouto s mojí vlastí odchází. 
Chodí za mnou stále víc lidí. Léčím je, jak se dá, převážně bylinkami. Něco píšu do knihy, mám před sebou spoustu pergamenů. Lidé, kteří přijeli se mnou, už umřeli. Dcera mi poslala na pomoc manželský pár. Cítím vyrovnanost, je mi všechno jedno, jsem spokojená. Jsem hodně stará. Dcera má tři děti, Marion, Ester a Josuu, jejich otec je obchodník. 

Často vzpomínám na svoji vlast. Moje dcera už umřela. Její děti jsou už dospělé. Jenom já tady pořád žuju. Zrovna odešla vnoučata se svými dětmi. Je mi smutno. Často jenom tak sedím a rozprávím s anděly, ostatní si myslí, že jsem stará pomatená bába. Den po dni sedím na zápraží a dívám se do dálky. Jsem stará a unavená. Vzpomínám na svou vlast. Ráda bych se vrátila, ale už bych nevydržela cestu. Tak ráda bych ještě dýchala písek z pouště a slyšela karavanu velbloudů. (pláč) Je mi víc než osmdesát let. Pravnuk mi včera přivedl ukázat svoji nastávající manželku. Dala jsem jim požehnání tak, jak nás to učil Ježíš z Nazareta. Stále častěji vzpomínám na mládí a svého muže a je mi smutno. 

Můj život trval příliš dlouho. Jsem unavená. Lehám si a usínám. Najednou přichází mír. Opustila jsem tělo. Kolem mě je ostré světlo. Někdo mě vítá. Jsem smutná. Měla bych mít radost, ale je mi to jedno. Proč mě sebou nevzal hned? Je to Ježíš. Usmívá se. Já s ním ale nechci mluvit. Nechal mě tam samotnou. (pláč) Vím, že to jinak nešlo. Klečím u jeho nohou a nechci se zvednout. Říká mi „přijmi to“! Ne, to nepřijímám. Určitě má ale pravdu. Zase to tak strašně bolí. Tu bolest k sobě nepustím, je to příliš velká bolest. 

Proč se furt musím vracet? Já nechcu na Zem! Je tam příliš těžko. Ježíš říká: „já ti pomůžu“. Na Zemi člověk lehko ztratí kontakt. Stojím před nějakým duchovním mistrem, je jich tu víc. Ježíš je po mém boku. Je to jako vždycky kvůli jedinýmu slovu „přijímám to“. Mám přijmout, že se budu vracet stále znovu na Zem. Naším úkolem je této planetě pomoct, aby se dostala na úroveň vyšších vibrací. Je to škola pro všechny bytosti vesmíru. Jsme tady, abychom jim pomáhali. Každý z nás má nějaký úkol. Někdo se stará o kontinenty, někdo o počasí, zvířata, rostliny, planetu jako takovou. Lidé stále zapomínají, že Země je živá bytost. Všechno má svůj duchovní princip. Všechno se vyvíjí směrem k Bohu. Někdo to musí lidi naučit. Patřím mezi ty, co chodí mezi lidma. Už se ale nechci vracet. Je mi z toho těžko. Stojím tu, jsem smutná, nesmírně unavená a nedívám se na mistra. Říká, že se budu tak dlouho vracet a můj osud bude tak těžký, jak se tomu budu vzpínat. Stejně se tomu nevyhnu. Nevadí mu, že se vzpínám, on má času dost. Prodlužuju to jenom sama sobě. Je to zajímavé, nemám pohlaví, jsem bytost, záleží to na tom, do jakých podmínek se člověk vtělí. Často takto stojím před jeho tváří. Stále dokola. Je to nejvyšší mistr pro tuto Zemi, kde mu říkají Bůh. Nad ním je však mnoho dalších. Všichni jsme jenom malí dělníčci. Nikdo není ani malý, ani velký, prostě jenom jsme. Vím, že to tak je, už se nevzpírám. „Já to beru“! Chci zapomenout na všechno. Vždycky však zůstává aspoň malý střípeček vědomí, nikdy nejde zapomenout úplně všechno. Je to smutek, ještě stále to nepřijímám úplně. Zapomenout nepomáhá, nic to neřeší, jenom to zdržuje. Musím vědět, slyšet, být plně tady a teď, ne jenom kouskem vědomí. Nic mi v tom nebrání, jenom já sama. Budu zase sama, každý jsme sám. Málokdy se stane, aby se dva potkali a mohli jít aspoň kousek cesty spolu. Někoho mi pošlou, přijde o chvilku pozdějš, pobudeme si spolu. Já to teda beru. (úsměv) Já to teda beru. Cítím proudění energie, uvolnění, uklidnění, trošku radosti. Stejně nevím, jak to udělám, ono to časem nějak pude. Času je dost. Říká mi: „konečně, to ti to trvalo“. Chtějí enom, abych přijala to, co je. Ani oni, ani já nemáme žádné podmínky. Nebudu už licitovat. Cítím uvolnění, ještě mi to ale všechno nedochází. 

Něco se děje. Padám z toho Světla pryč. Asi budu nějaký další miminko. Moc toho ale nevím, protože jsem nechtěla nikoho poslouchat. Je rok 362. Budu kluk. 

Dýchá se mi dobře, mám unavené svaly, ale je to z té křeče, co jsem měla před tím. Teď mám chvilku času sama pro sebe, dostala jsem čas. To jsou ty prázdniny, právě jsem si je vysloužila. Tohle tělíčko je dost zasekaný, tak mám dost práce sama na sobě. Necháme to být, ono se to vyvrbí, musím se dát do pořádku. Práce je pořád dost. (úsměv)
_____________________________

Lencher Falprea
https://www.probuzeni.blogspot.cz/